Vincent Locke, dvorní grafik floridských řezníků, již nějaký ten úplněk dodává naturalistické vize hororových příběhů až k prahu vašeho zvrhlého vkusu. Není tomu jinak ani v případě posledního počinu známé brutálně smrtící pětice Cannibal Corpse, která přinesla na pitevní stůl kus čerstvé zahnívající flákoty, jejíž obal se, právě jak tomu bylo již několikrát na uplnulých jatkách, vysmívá moderním společenským morálním hodnotám a u někoho vzbudí úsměv, u jiného pouze úšklebné pohrdnutí či zhnusení. Stejně jako odpudivě přitažlivá malba může rozdílně působit i rázně střižený rychlý death metal ze slunné Floridy.

SADISTICKÝ CYNIK : Sklizeň hněvu. Žně lidského hnusu. Brutální, přímočarý a nekompromisní americký death metal přednesený bez sebemenší lítosti a studu. Textově odpuzující, výrazově však čistý a přímý výkal lidské zrůdnosti. Tlející slova, kytary elektrického křesla, basa zatloukající dubové špalky pro popravy sekerou a bicí vřava ubohého lidského slintajícího vojska v bratrovražedné válce, to jsou hlavní, nosné a bezostyšné atributy hnilobné posedlosti amerických kanibalů. Vaše odumírající tělo se bude zmítat v záchvatech bolesti, v nevýslovné agónii duševního i fyzického traumatu. Vnitřnosti se budou pod náporem a tlakem ostrých rytmů a tónů svíjet a proplétat v hrůznou změť prokrvavených tkání, které žijí vlastním vnitřním životem naplněným jen nevýslovnou lidskou zlobou, patosem a nenávistí. Sebedestrukce již odumírajících mozkových buněk, mentální sebevražda pochopení vlastní bezvýznamnosti, holokaust posledních rozumových zábran a tvůrčích parazitů. Pomalý, ale postupný rozklad bezpáteřního organismu, rozklad živých buněk v močovinový zárodek zhmotnělého strachu, odpudivosti a zvrácenosti. 45 minut oslav lidského trýznění, lidského šílenosti, lidské úchylnosti, lidské bratrovraždy, lidského egoismu, lidské necitelnosti, lidské slabosti, lidské odpudivosti – lidské podstaty. Ebola, Hanta, Lassa, Marburg jsou proti této smrtelné zhoubě jen lehká virová onemocnění, která proplují lidským organismem s lehkostí měsíčního paprsku … Jsme skutečně takoví? Vzbuzuje v nás tato forma umělecké hudební tvorby takovéto pocity? Dokážeme ještě rozumně a především rozumově uvažovat? Copak by někdo tak prázdný dokázal tvořit a vnímat hudbu?

DEATHOVÝ NADŠENEC : Jsou opět tady. George, Jack, Pat, Alex a Paul zrají jako víno. Po nejpropracovanější řadovce „Bloodthirst“ několika rychlými tempy před nedávnem ukotvili svou další bárku v přístavu smrti. V podpalubí se nachází 11 vyvážených a skutečně labužnických soudků plných nefalšovaného death metalového opojení. Vpravdě brutální death metal neevropského střihu, v němž chlapíci z Cannibal Corpse dokazují, že image není jen jedinou jejich zbraní. Postupné otevírání a objevování obsahu jednotlivých sudů vám ukáže pravou tvář současné špičky staronového amerického „deathu“. Průbojné, hutné kytarové řetězce, vystřídané těžkými, pomalejšími i rychlými riffy, se dočkají i většího množství výborných prstokladových exkurzí do tajů rychlé sólové hry. S logickým základem v minulém počinu „Bloodthirst“ se vesměs všechny kompozice však drží „kanibalského“ pojetí se střídavým tempem, dvojkytarovým motorem a několika násilnými stopkami rytmu. Jen místy se do popředí vynoří výtečná temná basa. Dvojtakté tornádo „šlapáku“ a především rytmické zázemí celé bicí artilerie, za kterou sedí Paul Mazurkiewicz, se ve střídaných tempech i samotných přechodech vyznamenává přesnou a velmi kvalitní rytmikou. Impozantní growl „Corpsegrindera“ pak na nás chrlí klasické texty této čtveřice oživlých mrtvol. Zda jejich zvrácené texty pouze tendenčně upozorňují a slouží pouze jako laciné lákadlo, či se v nich odráží nejapné opovržení životem našeho druhu, který nemá výraznější cíl, je skutečně jen na posluchačově úsudku. Každopádně se „kanibalové“ nenechali zastrašit zákazy a cenzurou morálky současného egoistického světa a postupují se svým vychytralým/symbolickým osudem do tmy nového tisíciletí.

METALOVÝ KONZUMENT : Americká deathmetalová škola se zrcadlí v nové krvi letitého monstra „Cannibal Corpse“ jako červené plavky záchranářů pobřežní hlídky ve skromných vodách šlehajícího Atlantiku. Do podvědomí metalové i širší veřejnosti se dostali zejména rozporuplnými texty a albovými malbami „gore“ obsahu, při nichž si dokonale zopakujete stavbu lidského těla do nejmenších podrobností a zjistíte, že floridské obchůdky s malířskými potřebami mají vykoupenu červenou barvu. Skutečně se podstata amerických drtičů kostí točí zejména kolem krve. Vzpěněná krev zhnusených odpůrců kanibalského stylu nad hektolitry krve v bookletech i přímých textech a bouřící krev při poslechu této krvavě smrtící odrůdy metalu, to je spolu s dalšími zvrhlostmi dnes již typická vizitka americké smečky CC … krve by se nedořezal … Obecnou pravdou však zůstává, že rázný, rychlý a bezprostřední death metal, označovaný také jako brutal death metal, je tou největší kvalitou, kterou v daném žánru lze nalézt. Kulometná palba basového bubnu, rychlý sled rytmických úderů, do kterých promlouvají štěkavé a smyčkové riffy mohutně znějících elektrických kytar a všudypřítomná střemhlavá lavina dunivé basy, se chvějí před hrubým a hrůzným hrdelním chrapotem toho nejpekelnějšího ražení. A vy se budete chvět také …

Floridská pětice nevybočila ze série rychlých, smrtících a hnilobných kompozic. Stále se v doprovodu napůl rozložených zombie hrne dopředu se svými energickým a silným death metalem, který rozhodně nepopírá základy tohoto stylu „nové země“, právě naopak. A že i po letech mrtvolně zapáchající tlupa kanibalů neztratila nic ze své živelnosti se můžeme zakrátko přesvědčit na vlastní kůži i u nás, konkrétně v Praze, kde možná mnozí zažijí „Cannibal Corpse obsessed“ …