BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vzniku jedné ze stěžejních kapel americké thrash metalové scény předcházelo mnoho zlé krve, vždyť Mustaineův legendární vyhazov od METALLICY fanoušci rozebírají ještě dnes. Debut „Killing Is My Business… And Business Is Good!“, který spatřil světlo světa necelé dva roky po zmíněných událostech, je zejména albem, které zachycuje tehdejší rozpoložení frustrovaného, ambiciózního a instrumentálně nabušeného Davea, jenž to chtěl své bývalé kapele především nandat a až pak teprve soustředěně budovat svůj mnoholetý band. Nahrávce nechybí výtečné hráčské výkony, tah na branku ani potřebný zápal. Přestože se album ihned po vydání zařadilo mezi základní pilíře rodící se vlny vysokorychlostních metalových nahrávek z USA, přece jen postrádalo studiovou i producentskou kvalitu všech následujících děl MEGADETH. Z toho důvodu je ze současného pohledu mnohými opomíjeno.
Dnes již nicméně víme, že je velmi dobře, že se Mustaine ze svého vyhazovu brzy oklepal, a přes všechny své tehdejší neřesti dokázal vytrvale pracovat na svém novém projektu, takže celý metalový svět nakonec přece jen nepřišel o početné množství albových drahokamů. Úplně první z nich, pouhou půlhodinu trvající nahrávka, působil ve své době jako střela, na níž jsme se mohli doslova svézt a zároveň obdivovat bleskurychlé prsty pánů Mustainea a Polanda. Nechyběly typické riffové dostihy, příznačné jak pro začátky METALLICY, tak později vlastně i pro start MEGADETH, rozohněné sólové duely a opravdu řízný a pisklavý Daveův mečák.
Ze skladeb bych vypíchl jak slibný titulní song, tak zběsilou „Rattlehead“ (alias na mnoho let dopředu maskot kapely umístěný již právě na obalu debutu), „Mechanix“ (což byla prý Daveova původní verze skladby „The Four Horsemen“, která jinak vyšla na debutu METALLICY „Kill ´Em All“), progresivně laděný ejakulát „Looking Down The Cross“, upoutávající mnoha košatými kytarovými fázemi, písničkovější melodikou i pohlednou rytmikou (zřejmě nejzajímavější skladba na albu), ale rovněž svojsky upravenou předělávku „These Boots“ od zpěvačky Lee Hazlewood. Tohle album je tedy podle mého rovněž thrash metalovou klasikou, byť je jasné, že své trumfy MEGADETH ukázali naplno až na albech následujících. Začátek plný příslibů.
Ultrarychlá střela. Neotesaná, pravěká klasika stylu thrash, byť je dnes jasné, že své trumfy MEGADETH vytáhli až na albech následujících. Zkrátka začátek plný příslibů.
Dave Mustaine
- zpěv, kytara
Chris Poland
- kytara
Dave Ellefson
- baskytara
Gar Samuelson
- bicí
1. Last Rites/Loved To Deth
2. Killing Is My Business... And Business Is Good!
3. The Skull Beneath The Skin
4. These Boots
5. Rattlehead
6. Chosen Ones
7. Looking Down The Cross
8. Mechanix
The Sick, The Dying... and The Dead! (2022)
Dystopia (2016)
Super Collider (2013)
Th1rt3en (2011)
Endgame (2009)
United Abominations (2007)
That One Night Live In Buenos Aires (DVD) (2007)
The System Has Failed (2004)
Rude Awakening (2002)
Killing Is My Bussiness (deluxe edition) (2002)
The World Needs A Hero (2001)
Capitol Punishment: Megadeth Years (2000)
Risk (1999)
Cryptic Writings (1997)
Hidden Treasures (1995)
Youthanasia (1994)
Countdown To Extinction (1992)
Rust In Peace (1990)
So Far So Good... So What! (1988)
Peace Sells... But Who´s Buying? (1986)
Killing Is My Bussiness... And Business Is Good! (1985)
Vydáno: 1985
Vydavatel: Combat Records
Stopáž: 31:25
Produkce: Dave Mustaine, Karat Faye
kratke, lacna produkcia (4000 dolacov ak sa nemylim), divne ladenie (o 1/4 tonu nizsie, wtf?!), otrasna coververzia, prapodivne nehodiace sa Polandove sola, Daveov skrekot... u mna ale aj tak za 10, vazeni, lebo toto je kusisko metalovej historie a Dave uz tu jasne naznacuje, hudobne aj textovo, ze sa budu este diat velke ale naozaj velke veci...
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.