NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ľudia starnú a s pribúdajúcim vekom sa im postupne mení vkus. Gitarista THE HAUNTED Anders Björler v roku 2006 v rozhovore pre český Spark povedal, že metal už prakticky nepočúva. „Predal som svoju obrovskú zbierku metalových albumov, nechal som si len kompletku SLAYER,“ nechal sa vtedy počuť.
Zdá sa, že práve rok 2006 bol pre dovtedy rýdzo neo-thrash metalovú kapelu zlomový. Od experimentálneho albumu „The Dead Eye“ sa THE HAUNTED snažia čo najnenápadnejšie odplávať od metalu.
Novinka „Unseen“ sa tak trochu spreneveruje svojmu názvu a v globále nič nevídané neprináša. Z pohľadu skupiny tu však zmena je, a ak by sme chceli škatuľkovať, zaslúžili by si Švédi po prvýkrát po šiestich albumoch nálepku alternative metal/rock.
„Never Again“ síce začína v znamení thrashového uragánu, na aký sme boli zvyknutí pri „rEVOLVEr“, ale uvoľnenejší refrén a zbytok skladby dáva zelenú novým vplyvom, ktoré u THE HAUNTED vystrkovali rožky už na „The Dead Eye“. Pomalšie tempá, zadumanejšie riffy, vyhrávková basgitara a hlavne hlas Petra Dolvinga, ktorý za celý album viac spieva ako reve, sa zaslúžili o celkový zvuk albumu.
Druhou zložkou sú skladby samotné, ktorých štruktúra je viac popovejšia a uvoľnenejšia. Nečudoval by som sa, ak by taká „Dissapear“ zvalcovala nejednu rockovú hitparádu. Ľudia striktne obdivujúci štýl z opusu magnum „The Haunted Made Me Do It“ budú zrejme sklamaní, „open-minded“ poslucháči si zgustnú na melodických a pestrých piesňach.
Súčasní THE HAUNTED kladú viac dôraz na celkové vyznenie skladieb ako na jednotlivé riffy. Okrem spomínanej hitovky „Dissapear“ na albume zaujmú melodickými refrénmi korunované „Motionless“, „Unseen“ alebo na pomery kapely až priveľmi bezstarostne pôsobiaca „All Ends Well“. Klipovku „Trenches“ z minulého albumu pripomenie podobne podmanivo chorobná „Them“, prípadne bonusová „Attention“. Problémom nahrávky je kolísavá úroveň skladieb a to, že záver albumu vyznieva akosi dostratena.
„Unseen“ je veľmi dobrý album. Chýba mu však to nepopísateľné napätie starších nahrávok skupiny okolo bratov Björlerovcov, ktorí by mohli robiť reklamu na klonovanie. Kým debut „The Haunted“ vám držal pištoľ pri hlave, „The Haunted Made Me Do It“ tú pištoľ donútil držať vás. A tu to máme. „Unseen“ ponúka silné kusy, ale ako celok často len tak prepláva okolo.
THE HAUNTED zrejú ako víno a opäť sa posunuli o kus vpred. Veľmi dobre vedia, že v dnešnej dobe si starý thrashový hobling môžu dovoliť akurát tak SLAYER.
Síce nie najlepší, ale mimoriadne zaujímavý album od týchto Švédov.
7,5 / 10
Patrik Jensen
- gitara
Jonas Björler
- basa
Anders Björler
- gitara
Peter Dolving
- spev
Per M. Jensen
- bicie
1. Never Better
2. No Ghost
3. Catch 22
4. Disappear
5. Motionless
6. Unseen
7. The Skull
8. Ocean Park
9. The City
10. Them
11. All Ends Well
12. Done
13. Attention (bonus)
14. The Reflection (live) (bonus)
15. The Fallout (live) (bonus)
Songs Of Last Resort (2025)
Strength in Numbers (2017)
Exit Wounds (2014)
Eye Of The Storm (EP) (2014)
Unseen (2011)
Road Kill (DVD) (2010)
Versus (2008)
The Dead Eye (2006)
rEVOLVEr (2004)
One Kill Wonder (2003)
Live Rounds In Tokyo (2001)
The Haunted Made Me Do It (2000)
The Haunted (1998)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 54:06
Produkce: Tue Madsen + THE HAUNTED
Studio: Antfarm Studio
míval jsem je moc rád, ale tohle album mě prostě nebaví
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





