Řemeslo a předvídatelnost – těmito dvěma slovy charakterizoval kolega Shnoff předchozí, dva roky starou nahrávku „In The Constellation Of The Black Widow“. Stejné vyjádření bychom mohli aplikovat i na aktuální počin „Passion“. Stále je to brutální nářez, stále jsou to staří známí ANAAL NATHRAKH ve své typické formě, stále je to ono podobné pořád dokola. Ale nějakým záhadným způsobem to opět docela dobře funguje.

Podobně jako na předchozích řadovkách, setkáváme se i na té aktuální s pořádnou dávkou misantropie a bohapustou devastací, stejně jako s kvalitními, chytlavými melodiemi. Nic převratného, dalo by se říct. Po delší době však můžeme připsat kapele k dobru slušné zhrubnutí zvuku s pěkně agresivním výrazivem (na „The Codex Necro“ se nový kotouč pochopitelně nechytá, ale předešlé desky měřeno touto optikou zastiňuje). Přesto nic nového pod sluncem.

Příjemným zpestřením tak jsou pěvecké výkony hostujících Alana Dubina (KHANATE, GNAW) a především pak Rainera Landfermanna, dobře známého z misantropického opusu non plus ultra „Dictius Te Necare“ německých chorobomyslných pacientů BETHLEHEM. Jeho vokální projev dává skladbě „Tod Huetet Uebel“ zatracenou dávku emocí a pořádné grády, a tak můžeme tuto směle zařadit mezi nejlepší na albu. Jinak však zůstává vše při starém. Kdo ANAAL NATHRAKH už nějakou dobu zná, může přesně vytušit, kterak bude „Passion“ znít. Pro nováčky na tomto poli jen dodávám – „The Codex Necro“ vládne všem.

Ne, ANAAL NATHRAKH se s takovým přístupem skutečně nestanou novými EMPEROR, jak mnozí futurologové prorokovali. Dobře zvládnuté, přestože sympaticky působící řemeslo k dosažení těchto met přeci jen nemůže stačit, ačkoliv „Passion“ působí výrazně charismatičtěji než předchozí řadovka.

Viděno samostatně, ANAAL NATHRAKH opět natočili dobrou desku. V kontextu jejich tvorby však jde přeci jen spíše o „pouze“ kvalitně řemeslně zvládnutý, předvídatelný a nepříliš nového přinášející počin, který je však i tak stále velice dobře poslouchatelný. Za přitvrzení dávám každopádně palec nahoru.