DVA - Piri Piri
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V našich končinách nie príliš známa formácia ARKAN z krajiny galského kohúta pôsobí na metalovej scéne od roku 2005. Pochváliť sa môže debutom „Hilal“ a tohtoročnou nahrávkou „Salam“. Práve tá je predmetom recenzie, v ktorej nebudem šetriť komplimentmi na adresu menovaných. Ako prezrádza názov a marocký pôvod väčšiny súčasných i bývalých členov kapely, ide o produkciu výstižne pomenovanú ako „orientálny death metal“. Týmto rozumejte najmä nezameniteľnú melodiku, množstvo použitých netradičných hudobných nástrojov, ako aj textovú zložku. Kto by očakával orgie v štýle NILE alebo MELECHESH, musí rátať s nemalým sklamaním.
V centre hudobného diania ARKAN stojí uhrančivá Sarah Layssac, ktorej rozsiahly hlasový fond vytvára určujúci prvok celého albumu. Deathmetalovým vokálom jej úspešne sekunduje Florent Jannier. Trinásť kompozícií otvára chytľavá „Origins“, v ktorej skupina bez váhania predstaví silu svojich hudobných zbraní a dá tušiť, čo sa bude zhruba diať v nasledujúcej hodine. Gitarové hradby v nasledujúcej položke „Inner Slaves“ doslova berú dych. Hosťovanie pána menom Kobi Farhi (ORPHANED LAND) v „Deus Vult“ zrejme nebude žiadnym prekvapením.
Spomenúť treba energické hitovky „Blind Devotion“ a „Sweet Opium“, ktoré sú striedané akustickými intermezzami („Common Ground“, „Salam“). Pokojná „Call From Within“ s melancholickým gitarovým sólom plynule prejde v „Lightened Heart“ a graduje veľkým finále v podobe veľkolepého duetu „The Eight Doors of Jannah“. Epilóg stelesnila posledná „Amaloun Jadid II“, ktorá v svojej minutáži obsahuje skrytú skladbu s arabským recitálom v sprievode Sarah. Odmenou sú mi reminiscencie na mojich hyper-obľúbencov DEAD CAN DANCE.
Druhý album ARKAN je ako rozkvitnutá oáza uprostred púšte. Prekypuje nápadmi, je pestrý a plný života. Orientálne akustické pasáže sú súčasťou dokonalého jednoliateho celku, ktorý definitívne spája kvetnatá gitarová hra a spev „kráľovnej“ Sarah. „Salam“ (v preklade mier) ma nadchol a pevne dúfam, že nebudem jediný. Nepochybujem, že si bez problémov nájde cieľovú skupinu metalových priaznivcov s otvorenou mysľou. Týmto si elitársky dovolím zo spomínaného segmentu poslucháčov odstrániť adolescentných fanúšikov moderných plytkých „zasekávačiek“, ako aj zamračených pivných antikristov. Mier s vami!
Napadlo mi množstvo šialených prirovnaní o zrážke HAGGARD, ORPHANED LAND a OPETH v priestore medzi veľtokmi Eufrat a Tigris. Tak či onak, odporúčam nechať parížskych ARKAN vravieť samých za seba a unášať sa nádherným hudobným dobrodružstvom.
8,5 / 10
Sarah Laysacc
- spev
Florent Jannier
- spev
Mus El Kamal
- elektrická a akustická gitara, oud
Abderrahmane Abdallahoum
- gitara, oud, mandolína, bouzouki, klávesy, spev
Samir Remila
- basgitara
Foued Moukid
- bicie, perkusie, bendir, derbouka, tablas, cajon
1. Origins
2. Inner Slaves
3. Deus Vult
4. Blind Devotion
5. Jerusalem – Sufferpolis
6. Beyond Sacred Rules
7. Common Ground
8. Sweet Opium
9. Salam
10. Call From Within
11. Lightened Heart
12. The Eight Doors Of Jannah
13. Amaloun Jadid II
Vydáno: 2011
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 59:49
Produkce: Fredrik Nordström
Studio: Fredman Studio
-bez slovního hodnocení-
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.