URGENT
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ARAKAIN - věrný své exkluzivní smlouvě a dobrému postavení na domácí scéně - vydává svá alba s železnou pravidelností. Předák Aleš Brichta si pak se stejnou pravidelností odskakuje k sólové tvorbě a na jeho obhajobu nutno říct, že ač je tato mnohem úspěšnější, zaječí úsmysly zatím nemá. Co tedy čekat od novinky? Kdo sázel na pokračování předcházejících dvou počinů (rovnou podotýkám, že pro mě osobně představuje vrchol tvorby ARAKAINu triumvirát alb "Schizofrenie", "Black Jack" a "Salto Mortale"), nebyl daleko od pravdy.
Dozajista trkne zvuk. Skutečně skvělý a moderní sound, hlavně bubnů a kytar, dokazuje, že výrobky firmy Line 6 definitivně dobývají i český trh. Při poslechu (s dostatečným volume) třeba takového "Černýho šviháka" - subjektivně nejlepší věci na desce - vám budou repráky pochodovat z obýváku. Prostě masitá pochoutečka!Samotná hudba je pak, dalo by se říct, tradiční. Nechybí typické ploužáky ("Vzdávám se" a z větší části i titulní věc), ani riffovačky, kde jeden lauf střídá druhý jak na běžícím pásu. Postrádám snad jen nějakou opravdu rychlou vypalovačku. Kamenem úrazu však jsou texty. Nemůžu si pomoci, ale už titul celé desky je dost bezzubý a k další ilustraci pak stačí pouze názvy skladeb jako "Magor", "Dežo" nebo "Fčelka Mája". Tomuhle smyslu pro humor (Cože Dylino, to má bejt psina!) skutečně nerozumím. Brichta pak navíc zpívá čím dál monotóněji a i když připouštím, že po tolika deskách není lehké přijít s neslyšenou melodii, mohl by se o to alespoň pokusit (čest povedeným výjimkám jako jsou "Hvězdář", závěrečná tryzna s klavírem "Na dně" nebo již zmiňovaný "Černej švihák"). Nebylo by tedy od věci přestat ve všech rozhovorech proklamovat dodělávání textů a melodií ve studiu a jednou se pořádně připravit už před nahráváním? Co myslíte, pánové?
P.S. Můžete mi spílat do staromilců, ale já se už moc těším na dlouho slibované nulté album skupiny…
V šedesáti minutách se materiál "Forresta" tříští. Skutečně výtečných skladeb jako šafránu, pětitónový Brichta, navíc několik skutečně otřesných textů. ARAKAIN si zkrátka vybral slabší chvilku, to se stává...
6,5 / 10
Aleš Brichta
- zpěv
Jiří Urban
- kytara
Miroslav Mach
- kytara
Zdeněk Kub
- basa
Marek Žežulka
- bicí
1. Magor
2. Zmizím pryč
3. Forrest Gump
4. Dežo
5. Hvězdář
6. Bulldog
7. Fčelka Mája
8. Nech mě
9. Vzdávám se
10. 1.000.000
11. Černej švihák
12. Televize
13. Peníze
14. Na dně
Jekyll & Hyde (2019)
Arakadabra (2016)
Adrenalinum (2014)
Homo Sapiens ..? (2011)
Restart (2009)
XXV Eden (CD,DVD) (2007)
Labyrint (2006)
Warning! (2005)
Metalmorfoza (2003)
Archeology (2002)
Forrest Gump (2001)
Gambrinus Live (2000)
Farao (1999)
Thrash The Trash/Schizofrenie (1998)
Apage Satanas (1998)
15 Vol. 2 (1997)
15 Vol. 1 (1997)
S.O.S. (1997)
Legendy (1995)
Thrash! (1994)
Salto Mortale (1993)
Black Jack (1992)
History Live (1992)
Schizofrenie (1991)
Thrash The Trash (1990)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Popron Music
Stopáž: 60:54
Produkce: ARAKAIN a Petr Ackermann
Studio: Propast
-bez slovního hodnocení-
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Je to krásne. Neexistuje iná kapela, ktorá by na jednom albume drtila thrash v štyle VOIVOD a teraz ohurovala vlastným soundtrackom k seriálu Love Boat. A ešte to aj celé dáva zmysel. Úžasné.
Pre mňa jeden z najočakávanejších albumov tohto roka. Tento nový singel je proste skvelosť. Tie flamenco prechody sú úplne fantastické.
Tahle parta je úkaz vskutku svérázný. Pocta DEATH bez kompromisů a s evidentní snahou o dobový zvuk a produkci možná trochu překvapivě funguje i potřetí. A opět je to o ranější formě daného vzoru, i když se možná čekal posun. Ale nevadí, stále to šlape.
Vlastně ani nevím proč mi doposud jejich muzika příliš nešmakovala. Novinka asi nepřináší mnoho změn, ale u mě si to pěkně sedlo. Black jako nedílná kulisa a různé rockové a folkové vlivy kolem pak dotvářejí zvláštní a neopakovatelnou náladu. I posedmé.
Po delší době šíleně nabouchaná nahrávka, u které nemám pocit samoúčelnosti. Tento zhudebněný chaos má prostě hlavu, patu i vtip a ten saxofon zde rozhodně není jen do počtu. Země původu pro mě dost problematická, ale takovouto hudbu nemůžou hrát šmejdi!
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.