TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Príjemná retro párty. Takto jednoducho by som mohol zhodnotiť koncert kanadských metalových bohov VOIVOD v Košiciach. Osobne som nemal nijaké prehnané očakávania, čo bolo zjavne ovplyvnené faktom, že posledné dve radovky skupiny vo mne vyvolali dosť chladné reakcie. Nakoniec som bol príjemne prekvapený a odchádzal som s nádejou, že VOIVOD aj bez Piggyho a Erica Forresta snáď ešte dokážu prekročiť svoj vlastný tieň.
Bez predkapely, dosť neskoro a pred publikom, ktorého priemerný vek určite presahoval tridsaťpäť rokov, začali VOIVOD pekne zostra. Song „The Unknown Knows“ z albumu „Nothingface“ pomaly rozohrieval zo začiatku utiahnuté a statické publikum, aby ho Voivoďáci rozhýbali a rozkričali aj ďalšími evergreenmi zo svojej skoro tridsaťročnej studnice.
Obrovským prekvapeným pre mňa bolo zaradenie pôvodne Ericom Forrestom naspievanej „Forlorn“, naozaj som neočakával, že na koncerte zaznie niečo z tejto éry. Staronový frontman Snake si túto skladbu prispôsobil svojmu hlasu a výrazu, pričom ale nezvalcoval Ericov feeling.
Po starinkách „Nothingface“ a „Missing Sequences“ korunovali Kanaďania nádielku novým songom z pripravovaného albumu, ten nesie názov „Kaleidos“ a práve po jeho odprezentovaní som znova plný nádejí ohľadom budúcnosti tejto mnou obľúbenej kapely - budem pevne veriť, že sa nesklamem. Výborná skladba plná voivodovskej atmosféry, piggyovských technických vyhrávok i moderného a zároveň „retro“ smerovania. Som naozaj veľmi zvedavý, či tieto moje nádeje budú naplnené, hlavne s ohľadom na fakt, že Piggyho pozostalosť už neobsahuje žiaden materiál, ktorý by mohli použiť.
Samozrejme, že sa počas show našli aj nejaké mierne nedostatky, tieto ale boli dostatočne vykompenzované nasadením kapely, jej výkonom, živelnosťou a radosťou z prijatia publikom, ktoré bolo doslova fantastické. Snake, aj napriek spoločenskej únave spôsobenej absintom, odspieval svoje party na nadpriemernej úrovni. Blacky zase absolvoval technické problémy s aparátom a občasné výpadky z rytmu, všetko ale vykompenzoval svojou pódiovou aktivitou, nepripominajúcou narozdiel od Snakea pokazeného robota. Snáď len jediný fakt nebol vyvážený nijakým plusom - neskorý začiatok spôsobil skrátenie šou o jeden zárez...
Úplný záver koncertu patril songu „Voivod“ („War And Pain“, 1984), prostredníctvom ktorého nám VOIVOD vyrozprávali príbeh upíra menom Voivod, potĺkajúceho sa postapokalyptickým svetom, a samozrejme nemohla chýbať neodmysliteľná hitovka z dielne PINK FLOYD „Astronomy Domine“, ktorá urobila definitívnu bodku za týmto skvelým zážitkom.
The Wake (2018)
Target Earth (2013)
Infini (2009)
Katorz (2006)
D-V-O-D-1 (2005)
Voivod (2003)
Voivod Lives (2000)
Kronik (1998)
Phobos (1997)
Negatron (1995)
The Outer Limits (1993)
Angel Rat (1991)
Nothingface (1989)
Dimension Hatröss (1988)
Killing Technology (1987)
Rrroooaaarrrr! (1986)
War and Pain (1984)
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.