LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Redakční oblíbenci DREDG, kteří svého výsostného postavení nabyli především díky famóznímu „Catch Without Arms“, přicházejí s novou nahrávkou. Nahrávkou, která bude díky svému hudebnímu směřování budit značné kontroverze. Důvod je jednoznačný – kalifornský kvartet se odvrátil od rockového zvuku a dal se na regulérní popík.
Jistě, DREDG nikdy nebyli žádní tvrďáci a konkrétně oceňované „Catch Without Arms“ obsahovalo sacharidů až až, avšak po progresivněji pojatém „The Pariah, The Parrot, The Delusion“ působí „Chuckles And Mr. Squeezy“ poměrně šokujícím dojmem.
Ono se však stačí podívat na producentskou stoličku, kde trůní Dan the Automator (GORILLAZ, KASABIAN, atd.) a hned je jasné odkud vítr vane – jeho vliv je skutečně znatelný (koneckonců, stačí si poslechnout takovou „The Tent“). Netroufám si sice odhadovat, zda to byl on, kdo kapele vnutil svůj náhled nebo si jej muzikanti záměrně najali za účelem změny svého hudebního trademarku, nicméně i díky němu DREDG opustili rockový zvuk, zpronevěřili se nezávislé kytarové scéně a dříve než kdy jindy dali na odiv elektronické beaty a taneční smyčky.
Nic rozjuchaného však nečekejme, „Chuckles And Mr. Squeezy“ je až na výjimky vcelku smutnou, místy i depresivní nahrávkou. Kytary a bicí se vesměs kamsi vytratily a celkově album vyznívá ležérním až odevzdaným dojmem. Zpěvák Gavin sám charakterizuje desku jako dark pop a já osobně s takto směrovanou, jednodušší tváří DREDG nemám problém – album se mi docela líbí, přestože (soudě dle reakcí uživatelů sociální sítě Last.fm) budu asi jeden z mála.
Jak jsem se kdesi dočetl, „Chuckles And Mr. Squeezy“ by mělo být snad jen jakýmsi odbočením a příště by se tito Američané měli navrátit ke kytarovému soundu. Tak uvidíme… Má výtka tak nesměřuje k popovému vyznění desky, ale spíše jen k většímu množství méně výrazných skladeb, ale z toho se snad kapela pro příště poučí. Přesto osobně vnímám toto album jako vhodné k doporučení, ačkoliv vrcholnému „Catch Without Arms“ se nemůže rovnat. Jinak je však „Chuckles And Mr. Squeezy“ vcelku příjemnou a velice chytlavou deskou.
DREDG opustili rockové vody a dali se nám na popík. Stačí zmínit jméno producenta (Dan the Automator) a hned je jasnější, která bije...
7 / 10
Gavin Hayes
- vokály, kytary
Drew Roulette
- baskytara, syntezátor
Mark Engles
- kytara, vokály
Dino Campanella
- bicí, klavír
1. Another Tribe
2. Upon Returning
3. The Tent
4. Sombody Is Laughing
5. Down Without A Fight
6. The Ornament
7. The Thought Of Losing You
8. Kalathat
9. Sun Goes Down
10. Where I´ll End Up
11. Before It Began
Chuckles And Mr. Squeezy (2011)
The Pariah, The Parrot, The Delusion (2009)
Live At The Filmore (2006)
Catch Without Arms (2005)
El Cielo (2002)
Extended Play For The Eastern Hemisphere (EP) (2002)
Leitmotif (1998)
Orph (EP) (1997)
Conscious (EP) (1996)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Superball Music
Stopáž: 41:30
Produkce: Dan the Automator
Nemám nic proti popíku aktuálních DREDG, ani proti poklidnému vyznění jejich novinky, problém "Chuckles And Mr. Squeezy" se ukrývá úplně jinde a sice v materiálu jako takovém. Pominu-li totiž hitovou čtyřku "Another Tribe", "Somebody Is Laughing", "The Thought Of A Losing You" a "Sun Goes Down", dostanu jen mírně naprůměrnou většinu ostatních a jako protiklad pak i naprosto otřesnou táborákovou odrhovačku "Where I´ll End Up" a nudný dvojblok vycpávek "Down Without A Fight" a "The Ornament". To se dříve nestávalo, takže pro tentokrát jen lepší průměr, bohužel.
-bez slovního hodnocení-
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!