Trůn skandinávského grindcore po smrti NASUM patří jednoznačně ROTTEN SOUND. Jejich pražská zastávka v rámci putovního „Cursed To Tour“ byla situována do poněkud rozporuplného klubu Chmelnice, který na mnoho lidí dychtících po hudebním zážitku působí jako magnet s obrácenou polaritou. Možná i ve výběru klubu, který je pověstný katastrofálním zvukem, bych viděl důvod toho, proč se akce zúčastnilo jen šest desítek platících, což je v rámci této kapelní sestavy … a povězme si to na plnou hubu … průser jako vrata.

Přijíždím těsně po setu norských punkerů HAUST a mohu si vychutnat mladou kapelu THE KANDIDATE, která je čerstvě po debutovém albu. Hrají v tu chvíli pro téměř prázdný sál a mě je trochu trapně. Jejich divoká směska deathu, hardcoru a thrash metalu, má však přímý tah na branku a sympatický zápal. Kazatel Jacob Bredahl se nenechal prázdným prostorem otrávit a postaral se o výtečnou energickou show, která byla nadoraz, ačkoliv neměla z druhé strany téměř žádnou reakci. Respekt.

Trochu jsem se bál toho, že podobnou kulisu bude mít i nastupující GAZA. Nebylo tomu naštěstí tak. GAZA ze všeho nejvíce připomínala buldozer, který jednoduše srovnal se zemí vše, co tu bylo předtím. Z mého pohledu lze konstatovat to, že GAZA srovnala se zemí i to co následovalo. Neuvěřitelně intenzivní hutné stěny špinavých kytar zaneřádili celou Chmelnici a více jak dvoumetrový kostlivec Jon Parkin trávil většinu času pod podiem s lidmi v sále, na které vypustil snad všechny démony z pekel. Set, který pro mne měl až děsivou auru spontánnosti a autenticity mě doslova přibyl k podlaze a chvilku mě po ní vláčel. Nelidský řev a bustrované peklo plné noisecoru a sludge metalu korunovaný dech beroucím charismatem dokázal čtveřici ze Salt Lake City katapultovat na jedničku dne a nic s tím neudělali ani finští veteráni, jenž headlinovali celý večer.

Když se Ryan McKenney podíval z prken klubu pod sebe, měl výraz divokého psa, od kterého bych očekával, že začne každou chvíli rvát z těch pár desítek lidí dole maso zaživa. Když TRAP THEM zvučili kytaru, myslel jsem, že se boří dům. Když spustili set, protrhli se stavidla s čistokrevnou nenávistí. Opravdu, ale opravdu brutální směs crustu, hardcoru i grindu se vzteklým štěkajícím vokalistou rozvířila po klubu agresivní tornádo, jaké jsem už dlouho nezažil. Při jejich setu mě napadlo srovnání s dvěma velkými „Céčky“ na scéně - CONVERGE a CURSED. Opět jedna z kapel, které by neuvěřitelně slušel menší stísněný prostor, ve kterém by jejich set měl mnohem drtivější dopad. Set, pro mě trochu úsměvně poznamenal střet se zvukařem, který se lezl na pódium a obracel převrácené odposlechy. Zajímavé bylo sledovat nohy bubeníka, které sice trpěly dynamickou rozháraností, nicméně co tenhle člověk všechno udupal s jednou šlapkou – klobouk dolů.

ROTTEN SOUND jsem viděl již mnohokrát, tahle kapela je prostě sázkou na jistotu. A nezklamala ani protentokrát, nicméně pondělní večer si v mých očích odnášejí pouhý bronz, neboť TRAP THEM a GAZA je svým vystoupením o zlato oloupili. I přes vybroušený a profesionální set jsem se nemohl zbavit dojmu, že publikum spí a sebelepší kapela s tím prostě nic neudělá. Řvoun Keijo Niinimaa se postaral o přirozenou a velmi sympatickou komunikaci s publikem, kapela představila nového basáka Kristiana Toivainena, nové skladby a došlo i na trochu toporně vydupaný přídavek… Vše tak jak má být, abych mohl konstatovat, že to bylo dobré vystoupení, nicméně už jsem tyto kultovní Finy viděl v mnohem lepší kondici.

Celý pondělní koncert byl poznamenán nízkým počtem lidí v sálu a jediné dvě kapely, které toho dokázali využít ve svůj prospěch, byla GAZA a TRAP THEM.

Článek v původním znění, neprošel redakční korekcí