Ve stejné době, kdy svoji novinku s názvem "Karma" do světa vypustili KAMELOT (v podstatě souhlasím s Marigoldovou recenzí, jen mi přijde trochu silná káva podepsat se pod kompozici "Forever" pouze vlastním jménem, když se u hlavní melodie jedná o doslovnou citaci - čtěte krádež - z Edvarda Griega!) přichází i druhá, tedy vlastně spíše první, osoba bývalých CONCEPTION se svojí vizí progresivní hudby. Kytarista Tore Østby je zpátky. A s ním i ARK.

První, co nepřipraveného posluchače musí trknout přes uši je, že se nám David Coverdale, slovutný Bílý had, dal na progresivní metlu. Zpěvák Jorn Lande zpívá skutečně hodně podobně. Přesněji řečeno, zpívá snad ještě lépe s identickou barvou hlasu a funguje to, světe div se, skvěle! Ovšem ani ostatní hráči nejsou žádná muzikantská ucha. Tak například bubeník John Macaluso má za sebou účinkování v T.N.T. nebo RIOT, klávesák Mats Olausson zase u Yngwieho Malmsteena. Na zvučná jména ale nehrají, nechávají mluvit hudbu a ta je prvotřídní!

Čeká vás spousta fórků, rozhodně nejen instrumentálních (roztočená mince v závěru "Heal The Waters" kupříkladu) a pokud jste zvyklí soudit podle prvního poslechu, tak na tuhle skupinu radši rovnou zapomeňte. Dejte jim ale čtyři a víc a budete žasnout (tedy pouze laik, odborník se diví…). Tore miluje latinskou hudbu, což dokázal už ve svém minulém působišti a tato deska vyřčené pouze potvrzuje. Pocitově žhavé rytmy objevíte téměř v každé skladbě a když to pak skupina v šesté "Just A Little" rozbalí na latinskou notečku pěkně od podlahy, máme vymalováno. Španělskou rajdou vykroužené flamenco po ostří mezi hard rockem a metalem, to je album "Burn The Sun". Nač se tedy dál svazovat nudnými škatulkami, když tahle skupina je stejně přesahuje? Nač popisovat něco, co se prostě musí slyšet.

Kdyby tuhle desku nazpíval Khan, troufám si tvrdit, že by takhle zněli CONCEPTION v roce 2001. Ale to už by byl jiný příběh...