Tak už to vypadá, že straight-edge divočáky THROWDOWN dostihl po deseti letech a šesti našlapaných albech syndrom stařecké vyklidněnosti. Řízné hardcore křížené s napruženým groove metalem pomalu vyklízí pozice a nastupují propracované, harmonické kompozice, plné nostalgicky tíživé atmosféry smutku a bolesti. Raději si ani nebudu představovat ty protažené obličeje pravověrných hc-čkářů v kotli Abatonu, když na ně kapela místo energických projektilů z alba „Haymaker“ vypustí baladu „Serpent Noose“ nebo truchlivou „Widowed“. Možná by letělo směrem k pódiu i nějaké to pivo.

Pozor ale na unáhlené soudy! THROWDOWN se své divoké minulosti nezřekli, jen tu svoji dravou hardcorovou mašinu trochu přestavěli. Nesnaží se být pouhým PANTERA revivalem a spíše než razanci do nových skladeb promítají až téměř sludge/stoner metalovou „tíhu“. Na minulém „Venom & Tears“ bylo pár takových skladeb, ale teprve „Deathless“ je celé ve znamení nových pořádků. Hudebně teď kapela stojí mnohem blíže k depresivním spolkům typu ALICE IN CHAINS, CROWBAR resp. KINGDOM OF SORROW nebo melodičtějším DISTURBED, ale volnější tempo a více melodií však v jejich případě neznamená úplné vyměknutí. Nové album je stále dostatečně hutné, jen cesta k zalíbení není tolik přímočará a je třeba mu dát nějaký čas. Když vás ale kusy jako jsou „Skeleton Vanguard“, „The Blinding Light“ nebo „Ouroboros Rising“ chytí pod krkem, tak vás jen tak nepustí.

Principál Dave Peters už pouze nekopíruje Phila Anselma, předvádí mnohem širší hlasový rejstřík, a světe div se, intonuje dokonce o něco lépe, než samotný božský Phillipe. Jeho hlas dominuje ještě o něco více než v minulosti a aktuálně je pro kapelu naprosto zásadní. Spolu se zpěvem však v THROWDOWN tradičně kraluje kytara a v tomto ohledu se nic nemění. Přesto, že je na albu tentokrát více melodických linek a sól, zůstává kytarová práce stále velmi kvalitní. Jako vždy je na CD hromada výrazných riffů, které jsou zahrané rytmicky velmi přesně, čistě a s řádně nabroušeným zvukem. Bicí se snaží hrát co nejvíce unisono s kytarou a výrazné riffy tak ještě podtrhují. V pomalých skladbách tak nezní nudný strojový rytmus a nahrávka je správně zatěžkaná a usazená.

„Deathless“ není tolik drtivé, jako „Haymaker“ nebo „Vendetta“. Nelze ale zároveň tvrdit, že by THROWDOWN kvalitativně upadli. Fandové starších „energy“ válů budou mít možná problém Nesmrtelného odsouhlasit, mně osobně se to však podařilo. Ba co víc, po počáteční skepsi vyrostlo album do nečekaných výšin a THROWDOWN mne přesvědčili, že nejsou jen primitivní HC ranaři, ale zkušení muzikanti, kteří nemají problém dotáhnout do zdárného konce i více propracovanou muziku.