PELICAN - Ascending
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud se považujete za příznivce současné moderní kalifornské tech/death metalové produkce, jistě máte ve své sbírce kotouček s etiketou „Aeons Past“. Pokud kroutíte hlavou na znamení nesouhlasu, vězte, že jste momentálně ochuzeni o nahrávku disponující srovnatelným potenciálem jaký mají dnes již klasické záznamy typu „Diminishing Between Worlds“, „Servile Insurrection“ a nebo třeba „Cryptic Implosion“. Ovšem pozor, první deska ELEMENT není kdovíjak návyková, ba právě naopak, zůstává velmi ráda ukryta ve stínu disonantních kytar a ne právě jednoduchých rytmických konstrukcí. Ano, už tehdy se kapela okolo Masona Gregoryho presentovala hodně svébytným projevem, poměrně výrazně se odlišujícím od produkce na melodickou stránku extrémně sázejících sestav typu ODIOUS MORTEM či DECREPIT BIRTH.
Rok 2010 byl pro ELEMENT rokem velkých změn. Kapela především prošla notnou personální reformou, když z původní sestavy zůstal na svém místě jen sám pan zakladatel Mason Gregory (mimochodem odešla i taková persóna jakou je neomylný KC Howard). Ruku v ruce se změnou personální velmi často kráčí i změna žánrová. Ani v tomto případě tomu není jinak a tak v kolonce „stylová příslušnost kapely ELEMENT“ obratně měníme visačku tech/BDM za zbrusu nový identifikační štítek s nápisem prog/tech death metal. A to prog/tech death metal odlehčený, bez rozpaků holdující výrazně melodické kytaře a zasněné atmosféře. „The Energy“ se tak dostává do společnosti alb typu „Cosmogenesis“, „Fragmentary Evidence“ a částečně dokonce i „Remembering Universe“ (tady však velký pozor, instrumentální projekt Mathieua Marcotta z AUGURY se posluchači připomene jen občas, a to ještě velmi, velmi decentně).

Ovšem celé to má jeden velký háček. OBSCURA a zejména pak AUGURY disponují ohromným kreativním potenciálem, jejich produkce působí nesmírně hravě a barevně, přičemž se elegantně dotýká hned několika žánrů. Druhá deska ELEMENT tolik pestrosti rozhodně nenabízí, působí schematickým, zbytečně unifikovaným dojmem, nedokáže posluchači nabídnout tolik potřebný moment překvapení. Na ploše čtyřiceti minut je jednoduše až příliš dobře znát, že veškeré nápady pocházejí z jedné jediné hlavy. Jistě, Mason Gregory je bez nejmenších diskusí velmi zručným instrumentalistou, nicméně ani zdaleka už ne tak dobrým skladatelem. A bohužel není ani kdovíjak výjimečným zpěvákem, growling je ještě v pořádku, nicméně s blackově zabarveným vokálem je to již trochu horší (i tak je však nutno ocenit Gregoryho snahu o vokální variabilitu).
Celkově „The Energy“ hodnotím jako příjemné, leč na žánrové poměry ne zrovna dvakrát výrazné dílo. Prog/tech death metal stylově až příliš ortodoxní. Pan Soběstačný by udělal nejlépe kdyby do ELEMENT přibral hned několik myšlenkově otevřených kolegů a nadále se věnoval pouze kytaře, která je v jeho podání bez přehánění excelentní. Více hlav více myslí a může do budoucna přinést ještě mnohem lepší skladby než je „Dreaming Forever“, živá voda na závěr „The Energy“ - alba, které tak úplně nesplnilo očekávání.

„The Energy“ je příjemné, nicméně na žánrové poměry ne zrovna dvakrát výrazné dílo. Prog/tech death metal stylově až příliš ortodoxní.
6,5 / 10
Mason Gregory
- kytara, baskytara, zpěv, bicí programming
1. Circle Of Ascension
2. Vexed
3. The Energy
4. A Gesture From November
5. Everchanging
6. Centipede
7. Into The Everdark
8. Liquid Space Eyes
9. Dreaming Forever
The Energy (2010)
Aeons Past (2007)
Element (EP) (2004)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Brutal Bands Records
Stopáž: 40:35
Relaxační tech/death album. Není potřeba se na něj nijak třeskutě soustředit a přitom je na něm spousta moc příjemných momentů.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.
Konflikty bokom, prvé tri dosky SSOGE sú to najlepšie, čo (nielen) domáca doomová scéna vytvorila. Debut COLOSALIST – vedenými hlasom “starých” Sajlentov Petrom Staňkom a s personálnymi presahmi s ďalšími legendami – je skvelým návratom do starých časov.





