SOLEFALD byli vždy kapelou, která uměla pořádně překvapit. Ať už se to týká samotných blackově zabarvených počátků, následujících gejzírů avantgardní energie a koneckonců i předešle vydané islandské ságy, v níž se Cornelius a Lazare jali objevovat svět dávných Vikingů. Proto se dal opět předpokládat nějaký ten nový, neočekávaný krok, kterým by kapela ohromila natěšeného posluchače. Žel, nestalo se tak a v tomto ohledu je tedy novinka spíše mírným zklamáním.

„Norrøn Livskunst“ („Norské umění žít“) je nahrávkou, v níž se duo opět ideově obrací ke svým předkům. Tentokrát však nejde tak daleko do historie; zaměřuje se na období okolo roku 1900, kdy norský národ objevoval své kulturní kořeny, tamní mytologii a podnikal objevitelské výpravy do nehostinných koutů světa. Vcelku očekávaně se tedy kapela v souladu s vyřčeným zaměřuje na spíše tradičnější formy metalu s menším množstvím obohacujících úletů, které činily toto uskupení v minulosti tak zajímavým.

Kromě klasičtějších metalových prvků (především blackmetalově laděných) se na nahrávce střetává typicky „vikinské“ vyznění (hudební i zvukové), s nímž kapela vyrukovala na „Red For Fire“ a „Black For Death“ s občasnými osvěžujícími pasážemi, za něž by se SOLEFALD nemuseli stydět ani v době svých avantgardních počátků. Prim hrají v tomto ohledu zejména názvu odpovídající, nefalšované blackové rockabilly „Stridsljod (Blackabilly)“ či „Tittentattenteksti“ s ulítlým textem a vokálem hostující zpěvačky Agnete Kjølsrud z již neexistujících ANIMAL ALPHA, která si tak po účinkování na „Abrahadabra“ krajanů DIMMU BORGIR může připsat na pažbu další letošní významný zářez. V opozici vůči těmto skvělým kompozicím však bohužel stojí několik méně výrazných, metalově tradičnějších skladeb, které ani po více posleších nerozkvétají do větší krásy, což je zrovna u SOLEFALD na pováženou.

To se však naštěstí děje s nahrávkou jako celkem – po úvodním zklamání a značném pocitu nudy se „Norrøn Livskunst“ vybarvuje pouze směrem k lepšímu. Nicméně kombinace úspěšných prvků z předchozích desek s pouze mírným obohacením ještě úspěch nikomu nezaručila a podobně je tomu i zde. Několik perfektních momentů a na poměry kapely přeci jen tradičnější materiál mi bohužel nedávají možnost vyššího hodnocení. Přesto ve výsledku hodnotím kladně – „Norrøn Livskunst“ je totiž dobrou nahrávkou. Jen ji bohužel sráží dolů poněkud vyšší očekávání a několik hlušších míst.