NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Zmoudření brutálních řezníků!“ nebo „Coloradské drtičce dochází dech!“ či jiný podobně šokující slogan se nabízí pro ocejchování nové desky CEPHALIC CARNAGE. Natolik vyklidněné a seriózní se jeví album „Misled By Certainty“ ve srovnání s předchozí tvorbou. Ovšem neděste se, kapela neztratila nic ze svých charakteristických znaků a vykročila správným směrem. Novinka není tolik „brutal“ a není ani tolik „grind“, album je více hravé, pestré, svým způsobem odlehčené, ale zároveň je stále dostatečně death metalové. Ubíhá převážně ve středním tempu a odkazuje spíše na staré žánrové klasiky z počátku 90. let, než na aktuální deathcorové trendy. Zejména ozvěny starých alb MORBID ANGEL nebo BOLT THROWER jsou často zřetelně slyšitelné.

Hlavní kouzlo současných CEPHALIC CARNAGE spočívá především ve schopnosti šikovně zapojit do hutných death metalových válců „progresivní“ prvky. Heavy metalové vyhrávky, sóla nebo krátké odbočky do jiných stylů tu sice byly i v minulosti, ale nyní dostávají více prostoru a příjemně narušují metalové hoblování. Tento jev je dobře patrný např. v povedených skladbách „Abraxas Of Filth“ nebo „Ohrwurm“, muzikanti naznačí, jak skvělými instrumentálními dovednostmi jsou vybaveni, ale nikdy nesklouznou ke zbytečné exhibici. Na albu samozřejmě najdete i grindové vypuštění páry, ale to zde plní pouze funkci zpestření jinak převážně epických (!) skladeb. Vyvrcholením desky je dvanáctiminutový kolos „Rapangaea“, kde se kapela asi nejvíce vzdálila své minulosti a odvážně vykročila do post-metalového „sludge“ světa.
Důležité pro album je střídání dvou zpěvů, z nichž ten skřehotavý připomíná Milleho Petrozzu z KREATOR a ten hlubší zas bublající odpadní výpusť. Hodně prostoru pro předvádění dostává tradičně baskytara, což nebývá u death metalové kapely zrovna časté a zajímavé jsou též oživující elementy, jako je saxofon ve výborné „Ohrwurm“ nebo mluvené slovo v „Dimensional Modulation Transmography“ nebo klávesy v závěru „Repangaea“. Nahrávka tak zní profesionálně a dělá radost posluchačům, kteří si potrpí na detaily.
CEPHALIC CARNAGE nám od časů debutové divočiny pěkně dozráli a dokázali ve zdánlivě vyčerpaném stylu neuvěřitelné věci. Aktuálně se nesnaží už tolik ohromit agresí nebo rychlostí a nabízí v první řadě propracované skladby plné umně poskládaných riffů, které dokazují, že i death metal s trochou toho grindu může znít inteligentně, srozumitelně a zůstat přitom dostatečně úderný a divoký. CEPHALIC CARNAGE zkrátka natočili opět výbornou desku, za kterou jim právem náleží respekt a minimálně osm a půl bodu.
CEPHALIC CARNAGE úspěšně rozvíjejí svoji death metalovou vizi, tentokrát za použití klidnějších a přívětivějších metod, ale v žádném případě se nekoná ústup z vydobytých pozic, naopak stále hrají moderní death metal té nejvyšší kvality.
8,5 / 10
Leonard "Lenzig" Leal
- vokály
Steve Goldberg
- kytary
Brian Hopp
- kytary
Nick Schendzielos
- basa, vokály
John Merryman
- bicí
+ host:
Ross Dolan (IMMOLATION)
- vokály
1. The Incorrigible Flame
2. Warbots A.M.
3. Abraxas Of Filth
4. Pure Horses
5. Cordyceps Humanis
6. Raped By An Orb
7. P.G.A.D.
8. Dimensional Modulation Transmography
9. Ohrwurm
10. When I Arrive
11. Power And Force
12. A King And A Thief
13. Repangaea
14. Aeyeuchg!
Misled By Certainty (2010)
Xenosapien (2007)
Digital Carnage (EP) (2005)
Anomalies (2005)
Lucid Interval (2003)
Exploiting Dysfunction (2000)
Conforming To Abnormality (1998)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 53:35
Produkce: Dave Otero
Studio: Flatline Audio Studios
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





