Bylo to někdy v roce 1997, kdy se göteborgský bohatýr Johan Norman obklopil lidmi majícími ten správný žánrový „background“ a vyrukoval na světlo Boží s obskurním projektem SOULREAPER. V té době jsem určitě nebyl sám, kdo od bývalého rytmického kytaristy slovutných DISSECTION očekával především pokus o navázání na „Storm Of The Light´s Bane“, nejzásadnější to výtvor severské black/death metalové kultury let devadesátých. Nicméně nestalo se tak, tvůrčí trio Norman/Kellgren/Hjertén se poměrně radikálně odklonilo od filosofie šestistrunného bůžka Jona Nödtveidta a místo toho vyseklo svojskou poklonu US death metalové ikoně číslo jedna – MORBID ANGEL (stalo se tak zejména na druhém albu „Life Erazer“).

O třináct let později se Johan Norman opět ocitá v centru dění, tentokráte však již pod zástavou zbrusu nového projektu TRIDENT. Při pohledu na sestavu, jenž sestoupila do hlubin studia Sonic Train (mimochodem ve společnosti žánrového guru Andyho La Rocqua) za účelem nahrávání „World Destruction“, musel v každém příznivci pravého švédského black/death metalu znovu zahořet plamen naděje ve zkříšení odkazu DISSECTION. Ostatně není se čemu divit, pod znamením trojzubce se totiž srotily takové persóny jako Alex Friberg (bg, NECROPHOBIC), Jonas Blom (dr, GRIEF OF EMERALD) a konečně i sám Tobias Sidegård (voc, NECROPHOBIC). Hned s prvními tóny „Jaws Of Satan (Spawns Of Hell)“ je jasno, žádná cesta na slunnou Floridu se tentokráte nekoná, ba právě naopak, TRIDENT jsou zde od toho aby ctili jen ty pravé, lety prověřené severské black/death metalové receptury. Ovšem pozor, podobně jako SOULREAPER, presentují se i TRIDENT hodně neurvalým, přímočarým projevem, místy na míle vzdáleným hravé a členité kytaře Nödtveidtově. I přesto příznivci DISSECTION nemusí věšet hlavu na znamení zklamání, v tracklistu totiž figuruje položka číslo čtyři – „Black Velvet Wings“. Střednětempá, šlapavá skladba orámovaná melodikou dle nejlepších švédských tradic, přímo svádí k bezděčnému pokyvování hlavou do rytmu, zatímco někde hluboko v podsvětí Jon Nödtveidt na palubě shnilé bárky Cháronovy blaženě se usmívá. Ovšem spolu se „Stockholm Bloodbath“ začíná stín DISSECTION znovu blednout, aby při „Luciferian Call“ zmizel úplně.

„World Destruction“ je poctivým black/death metalovým albem, nicméně nedisponuje takovým potenciálem, aby se mohlo zařadit po bok žánrových klasik, jakými dnes jsou „Storm Of The Light´s Bane“, „Hrimthursum“, „My Shadow...“, „Vittra“ nebo „Far Away From The Sun“. TRIDENT zatím vykazují jisté rezervy na poli skladatelském, do budoucna by nebylo od věci zredukovat repetivní pasáže, slevit z přehnané (a přiznejme si, místy i trochu bezzubé) agresivity a naopak zkusit rozehrát poutavější představení ve středních až pomalejších tempech. Vzhledem k výše zmíněné, bez nadsázky strhující skladbě „Black Velvet Wings“, vůbec nepochybuji, že Švédové moc dobře vědí jak na to. V žádném případě zde nehodlám TRIDENT pranýřovat za to, že nejsou druhými DISSECTION, ba právě naopak, „World Destruction“ je totiž ukázkovým důkazem, že kdysi tolik silná severská black/death metalová scéna ještě ani zdaleka neřekla své poslední slovo.