BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pestrá směs zkušených hudebníků se sešla na přípravě desky „High End Low Liberation“ kapely/projektu s názvem NIGHT. Jméno, které toho o svých hudebních preferencích příliš mnoho neprozrazuje. Vezme-li si tedy s tímto pojmem doposud neobeznámen posluchač jako vodítko domovské kapely zúčastněných a fakt, že Michal Šťastný alias Amák, coby mozek celé této záležitosti, před necelými dvěma roky opustil post basáka v zaběhnutých SUNSHINE, dostane alespoň částečný obrázek.
To ovšem může být na druhou stranu i poněkud zrádné, protože tato čtveřice přišla na svět s velmi rafinovanou nahrávkou, jež si s hodnotami vyznávajícími v původních působištích jednotlivých muzikantů svůdně pohrává, aby však ve výsledku přinesla zážitek z trochu jiných hudebních dimenzí. Členitý moderní skelet, v jehož útrobách však lze najít stále silně bijící rock´n´rollové srdce, by se dal jednoduše přirovnat k procházce nočním vělkoměstem. Ulice překypující životem, spousta otevřených barů a klubů lákajících k prohýření zbytku stále ještě mladé noci a uprostřed toho všeho spousty a spousty lidských osudů...
Poměrně slušné sousto, které si s tímto albem NIGHT ukrojili, však povětšinou dokáží zvládat bez větších komplikací.Zjevná ambicióznost nahrávky spočívající především v její snaze o organickou fůzi pulzující elektroniky a rockového cítění, sice občas skupině svazuje nohy, a to především v momentech, kdy jsou jinak vynikající nápady ředěny mírně přepálenou stopáží („Digin´ The Grave“), avšak po většinu více než šedesáti minut kapela své kompoziční touhy kočíruje více než zdatně. Pečlivá promyšlenost, která je znát z každého momentu, nemá naštěstí za následek neutralizaci přirozeně pozitivní energie, která z alba i přes několik skladeb s temnějším nádechem vyzařuje. Těm vévodí úvodní razantní záležitost „Pragmatism“, již definují rozkolísané rytmy a silně melodický refrén, k němuž coby dokonalý kontrast poslouží právě ona potemnělá a lehce nervózní nálada plná vzrušeného očekávání.
Ve snaze podchytit hudební styl prezentovaný na „High End Low Liberation“ slovy si člověk musí vypomoct takovými (některými již vzpomenutými) výrazy jako „rock´n´roll“, „elektronika“, „indierock“ a dalšími souvisejícími pojmy. NIGHT, jak již bylo uvedeno, podřídili maximum snaze ztvořit dílo, které si z každého z uvedených stylů vezme právě tolik, aby se nedalo jen tak lehce zařadit pouze do některého z uvedených žánrů, ale aby si zároveň z každého zachovávalo ty nejsilnější atributy. Že z toho nejste moc moudří? Jinými slovy věc se má tak, že nahrávka zní stejně tak slušně rockově, jako dýchá všudypřítomnou elektronikou. V tomto směru se čtveřica trefila do černého. Jednotlivé písně si totiž zachovávají silný (indie)rockový feeling, včetně „britsky“ posazeného vokálu a spousty dravějších momentů, o které se krom jiného stará i čistokrevný kytarový zvuk, jemuž mašinky občas přenechají místo („Murder In You“).
Počin, který (což už je u tohoto vydavatele velmi příjemným zvykem) přesahuje české provinční pojetí moderní rockové(?) hudby, si právě díky tomu většinu svých posluchačů bude muset hledat nejspíše za hranicemi našeho státu. Už jen fakt, že jeho nahrávání proběhlo v Londýně, stejně tak jako několik květnových koncertů na jeho podporu, mluví za vše. „High End Low Liberation“ je nahrávka, jejíž důkladné naposlouchání zabere nějaký ten čas, ale jsem přesvědčen, že většině vyznavačů výšeuvedených žánrů je schopna nabídnout dostatek kvalitního a trvanlivého studijního materiálu a není přitom nutné se lekat ani slova složeného z úvodních písmen jejího názvu.
Znepokojivý soundtrack k nočnímu výletu do ulic velkoměsta.
7,5 / 10
1. Pragmatism
2. Black Beast
3. They Say Go
4. Watching You
5. Fraud
6. Murder In You
7. White Chapel
8. Digin' The Grave
9. Adam Ascetic
10. Roses On The Crypt
11. Superstition Kills
High End Low Liberation (2010)
Vydáno: 2010
Vydavatel: X-Production
Stopáž: 60:06
Produkce: NIGHT
Studio: Golden Digital Studio
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.