Někdy přijde na řadu chvíle, kdy velmi rádi své starosti a problémy na moment upozadíme, snad právě proto, abychom je pocitově nechali znovu rozdmýchat a mnohdy i hudebně „zhmotnit“. Právě ona melancholická, místy pesimistická či nadějně odevzdaná nálada, je příznačná (a snad můžeme říct i typická) pro švédskou trojici KHOMA. Nenechte se však zmást, nejedná se o žádnou sladkobolně ulepenou cukrovou vatu, i když samozřejmě citovost jako takovou nepopírám.

Pokud jste se seveřany již seznámeni, pravděpodobně s nedočkavostí a nadějí očekáváte alespoň stejně vydařené pokračování minulé nahrávky „The Second Wave“. A v případě, že jejich jméno slyšíte prvně, mohl by pro vás být příslibem dobré úrovně (nejen) Johannes Persson (CULT OF LUNA), přestože hudebně KHOMA nekráčí přesně ve šlépějích zmíněného slavnějšího seskupení.

„A Final Storm“ pokračuje až překvapivě podobně v duchu předchozí desky. Alba pojí jakýsi neviditelný most, a to nejen náladovostí, celkovou kompozicí a stylem, ale i jakousi stagnací ve vývoji vokálu, což nahrávce sice neublížilo, ale na druhou stranu se přímo nabízí staré otřepané „co kdyby“. Ano, právě „co kdyby“ visí nejen desce, ale i celé formaci na noze jako nepříjemná železná koule. Proč setrvávat na tom samém – snad ze zvyku, že to jednou dobře fungovalo? Pokud ještě chvíli zůstaneme u nepopulárního srovnávání a pohlédneme na úspěšné album „The Second Wave“, nebude se nám oproti novince sice jevit markantně lepší, přesto však ucelenější, komplexnější.

Přestaňme se ale již zaobírat tím, co mohlo být jinak, a hledat mouchy na něčem, kde o ně zas až tak nejde. KHOMA vždy měli úžasnou schopnost proplout a zvláštně lidsky upoutat, aniž byste se soustředili na chyby. „A Final Storm“ je toho učebnicovým důkazem. Je to deska příjemná, poslechová, s místy, která vám vezmou dech, a naopak částmi, které si po skončení stopáže již neupamatujete. Umí však nadchnout, zaujmout na první poslech. A toho si cením daleko víc než takříkajíc dokonalosti. KHOMA zdatně propojují sludge prvky CULT OF LUNA s téměř až anathemovsky melodickými linkami, doplněnými o odlišnou formu melancholie. Nesnaží se o žádné „terno“ ani progresivno a možná právě proto působí jenoduše, ale účinně.

„Army Of One“ a „From The Hands Of Sinners“ reprezentují zmíněnou polohu s prvky sludge, příjemnými melodiemi, snadným zapamatováním, ale ne vlezlou podbízivostí. Balancují přesně na pomezí, i když by mi osobně sedl sem tam méně táhlý a srdceryvný vokál. Velmi intimním akustickým začátkem vplouvá „Harvest“, příjemná poslechová skladba podbarvená ruchy, jednoduchými bicími, prostými klavírními tóny a minimalisticky gradujícími smyčci. Snad na první poslech působí malinko nezvykle, ale opak je pravdou – právě ona sem přesně zapadá jako pojítko mezi dvěma stranami. „A Final Storm“ patří rozhodně k povedenějším kouskům na albu. Zdánlivě stejnolitý začátek náhle přechází k výraznému refrénu s intenzivněji využívanou kytarou, než bývá v jiných skladbách na albu obvyklé. Již při prvním poslechu vyhrávek její druhé poloviny jsem se neubránila okamžitému srovnání s CULT OF LUNA, a i když nedopadlo příliš příznivě, skladba se celkově jeví jako velmi příjemná. Romantiku zastoupí něžná „Inquisition“. Kytarové vybrnkávání, pomalé tempo a plynoucí příběh, jenž je protkán napříč celou skladbou.

Kapela občas sklouzává, a to nejen v refrénech, k jakémusi pop metalu (například „In It For Fighting“), a to myslím pouze jako konstatování, bez známky hanlivého zabarvení tohoto označení. Třetí řadovou desku Švédů velmi noblesně uzavírá „Mist“. Počáteční rytmické nástroje navozují komorní atmosféru, skladba oplývá mystičtějším nádechem, dost možná i díky podbarvujícím hlasům v pozadí.

KHOMA mě zdaleka nezklamali. Nová deska se dobře poslouchá, je velmi příjemná a najdeme na ní pár prvotřídních kousků. I když se pravděpodobně k její předchůdkyni budu vracet častěji, neznamená to, že by novinka byla o třídu horší. Rozhodně ji ocení ti, kdo se zájmem objevují místy tvrdší pocitovou hudbu s trochou sludge prvků a příjemnými melodiemi. Rovněž veřím, že přijde vhod i fanouškům, kterým se zalíbila předchozí deska.