„Sabotage“ je šestým albem a představuje svým způsobem završení tvůrčího potenciálu původní sestavy BLACK SABBATH. I když není posledním nahrávkou s Ozzym, je poslední ze šestice, která přívlastek „nej“ mají dodnes. Kapela k těm „nej“ přidala o pět let později další dva přídavky, ale to vyžadovalo určitý restart a to jak v sestavě, tak ve stylu hraní. Už v době předcházející nahrávání „Sabotage“ se začaly hromadit problémy, které nakonec vedly k odchodu Ozzyho, ale vezměme to po pořádku.

Velký úspěch, který se dostavil brzy po vydání prvních nahrávek, přinesl i velké potíže. Neznámí mladíci z birminghamské dělnické vrstvy, kteří se vyšvihli vysoko nad své nejvyšší ambice, se s popularitou vypořádávali dost obtížně. S alby „Paranoid“ a „Master Of Reality“ je spojen nečekaný komerční úspěch, a tak si muzikanti začali užívat naplno, nicméně období předcházející „Sabotage“ bylo pro ně tím, kdy se to začínalo zcela vymykat kontrole. Album „Sabbath Bloody Sabbath“ vydali koncem roku 1973 a poté následovalo dlouhé turné. V té době už byla kapela až po uši namočena do všemožných, život zpříjemňujících chemikálií, a tak je pomalu s podivem, že se vůbec udrželi naživu. Toho času byl například Geezer hospitalizován pro jaterní komplikace způsobené nadměrným pitím, o excesech Ozzyho snad ani není třeba mluvit.

Problémy s alkoholem a drogami byla jedna věc. Druhý kámen úrazu, byť s prvně zmíněným související, byly osobní vztahy, kdy střed mezi egy začínal převládat nad muzikantským profesionalismem. Začalo se mluvit o sólových projektech a živém albu, ale nakonec se do studia vrátili společně pro natočení další studiové desky. O to překvapivější bylo natočení tak kvalitního nahrávky, jako je právě „Sabotage“. Po technickém experimentu, který představovalo „Sabbath Bloody Sabbath“, se vrátili ke svému původnímu, hutnému rockovému stylu. Nahrávání započaté v únoru 1975 trvalo ve srovnání s minulostí poměrně dlouho, což bylo způsobeno především Iommiho produkčním perfekcionalismem. Přesto 28. července spatřila světlo světa kolekce písní, která se nakonec stala klasikou rockové historie. Mimochodem, na turné, které následovalo, dělali kapele předskokany nějací KISS. Významným krokem, který v té době kapela učinila, bylo navázání spolupráce s britským managerem Donem Ardenem. Důvod pro změnu managementu byl prostý, skupina vydělávala spoustu peněz, ale většinu z nich nikdy neviděla. Sice si dle chuti užívali drog, sexu a dalších radovánek rockových hvězd, ale i tak viděli, že jsou značně bráni na hůl. Své pocity pak ztvárnili ve skladbě „The Writ“, ve které naplno vyznívá Ozzyho ječák obarvený o zoufalství až šílenství:

The search is on so you just better run
And find yourself another way
Rob the dead, they don´t feel a thing
Leave the living for another day

Arden byl též nazýván „The Al Capone Of Pop“ pro jeho agresivní a ne vždy zcela legální obchodní taktiku. Jeho dcera Sharon, toho času jeho recepční, po něm převzala mnoho praktik a byla a stále je v pozadí Ozzyho úspěchu. Ale vraťme se zpět k „Sabotage“. Po úvodní, tvrdé a výrazné písni „Hole In The Sky“ a menším instrumentálním intermezzu, se představí zlatý hřeb večera. „Symptom Of The Universe“ je jedna z nejlepších skladeb, co tato kapela složila. Agrese, smutek, hořkost, propracovaná hudba s nezapomenutelným otiskem riffmistra Iommiho. Riffy této skladby se staly inspirací pro mnoho pozdějších kapel, především ranných thrashových spolků. Další výrazná skladba je „Megalomania“, kde na skoro deseti minutách je prezentována esence ranných BLACK SABBATH: deprese, zoufalství, pochmurný valivý rytmus, hutné riffy, společně s excitovaným, přepjatým Ozzyho hlasem. Na „Sabotage“ jsou přítomny i skladby experimentálnější povahy, jako je „Thrill Of It All“ a „Am I Going Insane (Radio)“, která končí v šíleném smíchu a postupně přechází v již zmiňovaný „The Writ“. „Sabotage“ bylo posledním skutečně mistrovským zářezem staré sestavy.

Reporter: „Do you have a drinking problem?“
Ozzy: „Yes, I can´t find a bar.“