Jelikož je nad thrash metalové slunce jasné, že navzdory stoupající frekvenci old schoolových zabíjačkových hodů se valná většina fanoušků (včetně mě) ještě nestačila pořádně přežrat, nabízím další chod servírovaný pěticí, jenž má od založení v roce 1984 ve svých análech zapsaná pouhopouhá dvě regulérní alba a jednu hybridní půlkompilaci pod názvem „Recover“. To ovšem pouze za předpokladu, že jste si během posledních dvou let ještě nepřivodili bolavý krk z head-bangingu nebo ping-pongové zápěstí z mučení vaší air-guitar při neustálých protáčeních riffově předimenzovaných EXODUS, monstrózních TESTAMENT, nebojácného mrtvého anděla, neúnosně dlouze trvajícího smrtícího magnetismu, prasácky agresivních KREATOR, překvapivě dobrých ARTILLERY, vitálních MEGADETH, profesionálně odfláknutých SLAYER a v neposlední řadě také zvukově absolutně nezaměnitelných OVERKILL. Takže rychle na značky, kaliforňané HEATHEN jsou zpět! A hned vám povídám, je to návrat ve velkém stylu.

Předchozí odstavec byl vytvořen hlavně kvůli přívlastkům, které nejen subjektivně charakterizují moje pocity z aktuálních počinů jednotlivých stylově spřízněných veličin, ale zároveň proto, že ke každému z nich jakoby existovaly někdy silnější, jindy tenčí propojovací nitky pavučinek s právě recenzovaným albem „Evolution Of Chaos“. Už v roce 1987 se na prvotině „Breaking The Silence“ pětice směle jala rozšiřování thrashových obzorů, vstupujíce do méně divokých (heavy, power, speed) metalových ba i rockových teritorií. O tom, že podobné záměry měly budoucnost, svědčí i vydání dvojky „Victims Of Deception” z roku 1991 pod křídly tehdy ještě invenčně evolučního Roadrunner Records. Fakticky víme, kam se začátkem devadesátek hudebně vydali někteří mnohem slavnější kolegové ve zbrani, přičemž v současné době nám podobné exkurze přijdou naprosto běžné. Tyto průkopnické výlety kapele umožňovala a na novince stále ještě umožňuje („A Hero´s Welcome” a „Red Tears Of Disgrace”) v rámci stylu velká hlasová rozmanitost a možnosti zpěváka Davida Whitea a samozřejmě mistrně seštelovaný kytarový dvouválec, pod péčí vele zkušeného Leeho Altuse. Na rozdíl od „The Atrocity Exhibition: Exhibit A “ , kde je Lee tajně veden vrchním komandantem EXODUS Gary Holtem, mně v porovnáním obou skupin (momentálně skladatelsky i dost podobných - „ Fade Away“) vychází právě „Evolution Of Chaos“ jako jasný vítěz. A to hlavně díky lepší manipulaci s neustálým střídáním modifikací nespočetných kytarových výměn, riffů a sól, jež nás neúnavně atakují na každém z jedenácti přítomných válů. Například v „Control By Chaos“ vám sólíčko utrhne hlavu hned po čtyřiceti vteřinách. Nacházíme pouze skladby velmi dobré a vynikající, všechny podepřené poctivou dělnickou rytmikou. Do druhé skupiny patří odpal „Dying Season“, „No Stone Unturned“ s famózní kytarovou výpravou, až děsivě hitově úderná „Arrows Of Agony”, „Bloodkult“ s nečekanou přímočarostí a konečně závěrečná „Silent Nothingness“, symbolicky podtrhující pěvecké nadání Davida Whitea.

Je zbytečné psát něco dalšího, jelikož dokonalý thrash už byl několikráte dokonale popsán. A tohle je zkrátka vysoce funkční klasika. HEATHEN aktuálně představují jednoznačně svojí nejenergičtější a nejlepší nahrávku, produkčně velmi dobře zvládnutou, vycházející z podstaty žánru, která však kapelu příliš nezaslepuje, která má úctyhodný (i když dlouhý) tah na branku a je zvukově ošetřená v rámci možností jedenadvacátého století.

P.S. Psáno na základě japonského vydání (23.12.2009). EU (vyšlo 25.1.2010) a USA (z 16.2. posunuto na 31.3.2010) verze bude bez „Intra“, o které, dle mého názoru, nepřijdeme a bude součástí první skladby (ladí spolu). Originál mám předobjednaný, nikoliv z Japonska.