NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doby, kdy se DYING PASSION plně oddávali (post) doommetalové melancholii jsou už definitivně pryč, což koneckonců již dost výstižně demonstrovaly i jejich předchozí nahrávky. Novinka „Absorb“ nachází kapelu v zajímavém tvůrčím rozpoložení, ve kterém se mísí vzletnost pěveckého projevu Zuzany Jelínkové s tentokráte poněkud zemitějším zvukem kytar. Šumperští jakoby se tak trochu nepřímo vraceli zpátky ke svým kořenům a zároveň se nechtěli vzdát svého pečlivě budovaného stylu. Deska, která nedávno spatřila světa tak přináší atraktivní materiál, jenž se však nevyhnul kvalitativní nevyrovnanosti.
Je to škoda, protože DYING PASSION v těch nejpovedenějších momentech dokazují, že jim nechybí schopnost složit silné a poutavé písně žijící svým vlastním životem. Záměr umístit na začátek alba přímočarou vypalovačku „A Silent Witness“ dokazuje, že to skupina s návratem k syrovějšímu zvuku myslí vážně. Zamrzí však, že úvodní záležitost očekávaného alba vyzní poněkud tuctově a nepřekvapí ničím, pakliže za překvapení nepovažujeme jistý a přesvědčivý projev Zuzany. Moravanům však narůstají křídla především se skvělou trojicí skladeb začínající u třetí „Muse Of Mundane Days“. Píseň, jež možná nejvíce odkazuje ke starším nahrávkám kapely, vyzdobí vynikající refrén a pochmurně naléhavá atmosféra. Návrat ke vzletným rockovým výšinám představuje odlehčená „I Like A Noise“, která boduje svojí jednoduchou melodickou linkou a dalším brnkáním na melancholickou strunu, aby zároveň uvedla roztancovanou „Give“, jejíž zdařilý refrén vám bude v mysli rezonovat ještě hodně dlouho.
DYING PASSION si i navzdory přitvrzení zachovávají svoji typickou kompoziční hravost, košatost a uvolněnost, která však především ke konci alba trošku ztrácí dech. Problém bych viděl hlavně v jeho trochu předimenzované stopáži. Redukce o dvě skladby by mu určitě neuškodila a nahrávku by to více stmelilo a nepochybně by jí to přidalo i na spádu. Rozhodně se však nedá říct, že by kapela měla ve svém směrování jakékoliv pochybnosti. Z „Absorb“ je cítit skladatelská jistota i plná důvěra ve vlastní schopnosti a v neposlední řadě i kompoziční zkušenost. Koneckonců šumperští už se dávno řadí mezi vyspělá hudební tělesa, která nepotřebují nikomu, snad jen kromě sobě samotným, nic dokazovat. O produkci se již tradičně skupina podělila se Stanislavem Valáškem, v jehož lipovském studiu se deska i nahrávala. Opět si však nedokáži odpustit povzdech nad poněkud méně výrazným zvukem kytar a bicích, jejichž razantnější produkce by zvuk alba bezpochyby osvěžila životodárnou dávkou dravosti a energie, kterou já osobně trochu postrádám.

Když se některá z původně metalových kapel začala vzdalovat svému původnímu žánru, zvyklo se tvrdit, že si tak zároveň hledá i nové publikum. Těžko říct, do jaké míry tohle už od desky „Sweet Disillusions“ z roku 2004 platí o DYING PASSION, každopádně novinka stávající posluchače určitě nezklame a neodradí. Se získáváním nových to bude už trošičku komplikovanější. Byť písničkoví, posluchačsky přístupní a mnohdy i příjemně chytlaví, budou své věrné nadále hledat především mezi otevřenějšími posluchači metalu a rocku, na jejichž pomezí se nadále ladně pohybují.
Šumperští mají i přes výšeuvedené výtky na svědomí počin, jehož nejsilnější momenty patří podle mého názoru zároveň i k nejsilnějším momentům jejich dosavadní kariéry. Povedené tvůrčí nápady však nezdobí celou desku, jejíž trochu slabší úvod a závěr ohraničují výbornou prostřední část a zejména její první polovinu. „Absorb“ je nepochybně nahrávkou kvalitní, která ani v těch méně zdařilých chvílích nenudí, ale zároveň za sebou zanechává i některá nenaplněná očekávání.
PS: Opomenout nelze ani DVD bonus zachycující atmosféru loňského výročního koncertu v brněnském Faval Music klubu. Úroveň záznamu sotva snese srovnání s kvalitou plnohodnotných hudebních DVD, avšak jako bonus přiložený v úhledném obalu tvoří určitě příjemnou nadstavbu standardního produktu. Komu je pak málo živé vystoupení, jemuž by mimochodem svědčilo spontánnější publikum, může si ještě prostřednictvím několika videoklipů udělat i obrázek o vizuální prezentaci kapely.
Kolekce tu velmi, tu méně povedených písní šumperským DYING PASSION reputaci určitě nekazí, ale zároveň ani nedává důvod k velikému nadšení.
7 / 10
Standa Jelínek
- kytara
Martin Zemánek
- kytara
Zuzana Jelínková
- vokály
Standa Pavlík
- basa
Pavel Vantuch
- klávesy a programování
Jenda Kylar
- bicí
host:
Skunny
- vokály (1 a 10)
1. A Silent Witness
2. Questions
3. Muse Of Mundane Days
4. I Like A Noise
5. Give
6. My Apology
7. Surveillance
8. Broken Sleep
9. Journey To What Is Due
10. On The Other Side Of Barricade
11. + DVD bonus - Live In Faval Music Circus:
12. Heroes
13. Born On The 4th July
14. Psychic
15. Song Of Liberty
16. Call Me Away
17. From Them
18. Tender Renowm
19. Intagible
20. I'm Walking
21. Do You Want To Fly
22. Surveillance
23. Innocent
Absorb (2009)
Relief (2007)
Sweet Disillusions (2004)
Voyage (2002)
Secretly (2000)
No Time (demo) (1999)
Vydáno: 2009
Vydavatel: X Production
Stopáž: 58:12
Produkce: DYING PASSION & Staňa Valášek
Studio: Šopa studio
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





