SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pred piatimi rokmi boli aj HATEBREED jednou z kapiel, o ktorých sa písalo v súvislosti s optimistickou budúcnosťou tvrdej gitarovej muziky. Nová METALLICA, nový SLAYER a podobné, typicky pre anglických žurnalistov, prehnané označenia boli samozrejme dosť mimo, ale v niečom sedia tieto vizionárske vízie úplne presne. Na titulke jarného vydania anglického Metal Hammeru z roku 2004 venovanému novej vlne amerického heavy metalu sa na podarenej fotke s pitbulmi a bejzbalovými pálkami zaskveli Mark Hunter a Jamey Jasta. O päť rokov neskôr CHIMAIRA a HATEBREED, už ako skúsené a zrelé kapely, vydávajú vynikajúce štúdiové nahrávky, fascinujú tisíce fanúšikov po celom svete, úspešne koncertujú. Sú optimistickou súčasnosťou tvrdej gitarovej muziky.

Podobne ako ich ďalší vtedy nádejní kolegovia KILLSWITCH ENGAGE, aj HATEBREED vydávajú v roku 2009 bezmenný album. Ako keby sa potrebovali nanovo definovať. Nič prekvapujúce, keď vezmeme do úvahy fakt, že už doska „Supremacy“ bola vlastne postavená na demonahrávkach, ktoré zostali z čias prelomového diela „The Rise Of Brutality“ z roku 2003. Po riadne dlhej dobe teda dávalo tvorivé duo Jasta – Beattie dokopy nové skladby. Podarilo sa im to na výbornú – HATEBREED na novom albume nesklamú žiadneho z dlhoročných fanúšikov, urobia radosť aj tým, ktorí očakávajú vývoj a kroky vpred, potešia zdanlivo nečakanými odbočkami a chuťovkami. Základom všetkého je osvedčený producent Chris „Zeuss“ Harris a jeho tradične parádny, masívny zvuk. Výborným ťahom bol gitarista Wayne Lozinak a jeho návrat do kapely. Novému albumu pristane jeho technická hra a pre HATEBREED netypicky hojný výskyt gitarových sól.
Born to bleed
Fighting to succeed
Built to endure
What this world throws at me
Úderné texty a masívne hity – HATEBREED v tejto disciplíne kraľujú aj na svojom novom albume. „In Ashes They Shall Reap“ je jednou z najlepších skladieb roku 2009 a prvý z dôvodov, prečo autor týchto riadkov v každom prípade absolvuje minimálne jednu zo zastávok turné HATEBREED po boku MACHINE HEAD na začiatku budúceho roka. Skladba, ktorá bude spolu s dlhoročnými tutovkami ako „I Will Be Heard“, „Live For This“ a „Destroy Everything“ už navždy neoddeliteľnou súčasťou každého koncertu tejto kapely. V tesnom závese za ňou šliapu veľmi podarené kúsky – úvodné, riadne razantné rozkopnutie dverí poslucháčskej pozornosti „Become The Fuse“ či ťažkotonážne záležitosti ako „Between Hell And A Heartbeat“, „Everyone Bleeds Now“, „Through The Thorns“ a „Pollution Of The Soul“. Príjemným prekvapením sú dozvuky z úspešnej zbierky prevzatých skladieb, ktorá vyšla v tomto roku pod názvom „For The Lions“. Ozveny tvorby punkových legiend MISFITS a BLACK FLAG najviac badateľné v skladbách „Every Lasting Scar“ a „Words Became Untruth“ sú vítaným oživením a dôkazom aranžérskej variability a zrelosti. Úplným extrémom v tomto smere je šokujúca inštrumentálka „Undiminished“, v ktorej sa statočne vyzúrili všetci členovia kapely. Zaujímavá atmosféra, gitarové sóla a na záver Jamey Jasta a jeho klavír (??!!!). HATEBREED sú v roku 2009 ako boxer, ktorý sa vykašľal na neustále naberanie svalovej hmoty a radšej sa sústredí na techniku svojich úderov. Ich razanciu a presnosť si môžete vyskúšať práve na albume „Hatebreed“, ktorý je rovnakým zlomovým momentom v kariére kapely ako kedysi dosky „Perseverance“ a „The Rise Of Brutality“.

P.S. Špeciálnou edíciou svojej novinky dávajú HATEBREED riadne nafrak už spomínaným KILLSWITCH ENGAGE. Hodinová zbierka záznamov z festivalových koncertov a rozhovorov zo štúdia je vskutku vydarenou pridanou hodnotou.
HATEBREED sú v roku 2009 ako boxer, ktorý sa vykašľal na neustále naberanie svalovej hmoty a radšej sa sústredí na techniku svojich úderov. Ich razanciu a presnosť si môžete vyskúšať práve na albume „Hatebreed“, ktorý je rovnakým zlomovým momentom v kariére kapely ako kedysi dosky „Perseverance“ a „The Rise Of Brutality“.
9,5 / 10
Jamey Jasta
- spev
Chris Beattie
- basgitara
Matt Byrne
- bicie
Frank Novinec
- gitara
Wayne Lozinak
- gitara
1. Become The Fuse
2. Not My Master
3. Between Hell And A Heartbeat
4. In Ashes They Shall Reap
5. Hands Of A Dying Man
6. Everyone Bleeds Now
7. No Halos For The Heartless
8. Through The Thorns
9. Every Lasting Scar
10. As Damaged As Me
11. Words Became Untruth
12. Undimished
13. Merciless Tide
14. Pollution Of The Soul
The Concrete Confessional (2016)
The Divinity Of Purpose (2013)
Hatebreed (2009)
For The Lions (2009)
Live Dominance (DVD) (2009)
Supremacy (2006)
The Rise of Brutality (2003)
Perseverance (2002)
Satisfaction Is The Death Of Desire (1997)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 43:16
Produkce: Zeuss
Studio: Planet Z, Hadley, Massachusetts
Zcela dle očekávání si jedou HATEBREED ten svůj jednoduchý hc / metalový válec a tentokráte přeci jen v o něco méně nudném provedení, než tomu bylo na "Supremacy". Čtrnáct písniček je v jejich případě na mě ale přeci jen trochu příliš. Stereotypní muzika, která se snaží o jakýs takýs posun (instrumentální skladba "Undiminished"), si udrží moji pozornost akorát během přímočarých výpadů v kousích jako výtečný otvírák "Become The Fuse", následující "Not My Master" anebo "Through The Thorns" s typickými hc sbory. Právě tyto skladby definují HATEBREED jako poslechově sice nenáročnou, ale ideální a energickou koncertní kapelu.
Každopádně chce tato deska čas, ale když už vydržíte, tak vás čeká odměna v podobě naprosto geniální muziky...určitě nehodnoťte podle prvního poslechu
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





