SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
STREAM OF PASSION vznikli před pár lety z popudu Arjena Lucassena jako kapela, která měla využít výdobytků moderní doby. Muzikanty sesbíral z různých konců planety, část z nich s ním už předtím spolupracovala na některém z AYREON-ů, poslal jim mailem noty, oni mu mailem (nebo přes Radipshare) zpět poslali nahraný materiál a Arjen poté provedl finální mix. Asi tak nějak to bylo, nebo dle jeho vyjádření na webu být mělo. Kapela se nakonec přece jenom sešla. Jednak pro natáčení klipu a focení, a pak pro společné turné, ze kterého vydali DVD „Live In The Real World“. Na turné měli zavítat i k nám, ale pokud si pamatuji, tak z toho z nějakého důvodu sešlo. Každopádně STREAM OF PASSION měli našlápnuto na slavnou budoucnost, což potvrdí dalších deset projektů od mistra Lucassena. Nicméně od minulého alba k současnému, ač neuplynula příliš dlouhá doba, se změnila jedna podstatná (neodpustím si sarkasmus, nečekaná) věc: kapelník odešel a nechal siroty na holičkách. Proč se tak stalo, to se mi vypátrat nepodařilo, ale údajně šlo o vnitřní rozpory. K Arjenovu odchodu došlo v roce 2007, ale kapela s tím nepraštila a rozhodla se pokračovat. Přesněji řečeno, sekla s tím půlka ansámblu. Zbyla zpěvačka Marcela Bovio a basista Johan van Stratum. Na nahrávání „The Flame Within“ se podílel ještě původní bubeník, ale i ten nakonec letos na jaře vzal roha. Podívejme se tedy, jak vypadá STREAM OF PASSION bez Lucasseena. Jen pro doplnění, Arjen Lucassen letos oznámil nový projekt nazvaný GUILD MACHINE (album by mělo vyjít ještě letos).
Hudba na „Embrace The Storm“ byla melodická, pomalá s intimní atmosférou a v rámci Arjenových projektů měla poměrně blízko k AMBEON-u, byť byla místy o trochu svižnější. Na „The Flame Within“ kapela pokračuje v nastoleném duchu. Bovio a spol. natočili desku, která čerpá z odkazu svého zakladatele, ale jde svou vlastní cestou. Současná sestava však dost ztrácí přesně tam, kde se dalo čekat. Nechci Lucassena přeceňovat, ale jeho instrumentální dovednost a hlavně zkušenosti s komponováním složitějších aranží lze ztěží nahradit. „The Flame Within“ sice disponuje poměrně slušnou paletou různých melodií a některé nejsou vůbec špatné, chybí jim však výraznější instrumentální provedení. Partie na piáno jsou pěkné, ale dost utopené v pozadí a kytary jsou takové nijaké a monotónní. Skupina si sice najala na produkci dvojici Joost van den Broek (AFTER FOREVER) a Jochem Jacobs (TEXTURES), nicméně výsledek není přesvědčivý. Jednotlivé části snad ano, ale jako celek to příliš nefunguje. Pomalé písně nebo kousky skladeb většinou za klavírního doprovodu dokáží navodit působivou atmosféru, ale jakmile se to tak říkajíc trochu rozjede, začlení se více nástrojů a efektů, hudba se stává nečitelnou a zavání patosem. Už předchozí deska byla oddychový materiál a v tomto duchu „The Flame Within“ pokračuje. Pěkně se poslouchá, avšak nijak více nezaujme.
Příjemné poslechové, odpočinkové album s pěkným zpěvem. A to je asi tak všechno.
5 / 10
Marcela Bovio
- zpěv, housle
Eric Hazebroek
- kytara
Stephan Schultz
- kytara
Johan van Stratum
- basa
Jeffrey Revet
- klávasy
Martijn Peters
- bicí
1. The Art Of Loss
2. In The End
3. Now Or Never
4. When You Hurt Me The Most
5. Run Away
6. Games We Play
7. This Endless Night
8. My Leader
9. Burn My Pain
10. Let Me In
11. Street Spirit
12. A Part Of You
13. All I Know
Vydáno: 2009
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 54:40
Produkce: Joost van den Broek, Jochem Jacobs
Studio: Excess Studios, Split Second Sound, E-Sound Studio, The Juicy Studio
Tohle album jsem nějaký čásek poslouchal, nezaujalo mě na delší dobu, strašně moc vaty, cítím se po poslechu airheaded a to nikdy není dobře, bez Arjena to asi fungovat nebude, byť Marcelo Bovio zpívá jako vždy skvěle.
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





