Skutečně jako den a noc působí koncertní a studiová tvorba amerických SUNN O))). Ústřední duo, kolem kterého se v posledních letech soustředil značný počet nově nabytých fanoušků, se připomíná s velmi překvapivou nahrávkou, která jen symbolizuje onu zmiňovanou propast mezi její zničující živou prezentací a experimentálními a badatelskými alby. „Monoliths & Dimensions“ skutečně jako by rozšiřoval jejich monolitickou tvorbu o další a další rozměry. Angažování početného zástupu různorodých hostů jen podtrhuje snahu kalifornských o pestřejší aranžmá a odpoutání se od sevřeného kakofonického zvuku z „Black One“ (2005).

Táhlý a hutný riff úvodní „Aghartha“, pravda, o nějakém posunu zatím příliš nevypovídá. SUNN O))) v duchu své nejlepší tradice vrství kytarové stěny pěkně jednu přes druhou, jednotlivé dlouhé a zdánlivě nekonečné riffy nechávají znít co nejdéle a vy postupně cítíte, jak vám jejich „hudba“ začíná pomalu ale jistě rvát vnitřnosti. Než se tak stihne stát úplně, kytary začínají ustupovat do pozadí, aby připravily pole pro Csihárovu deklamaci, která postupně uvede na scénu další nástroje, jejichž zvuk si posluchač zpočátku ani příliš neuvědomuje. SUNN O))) se i přes zjevnou snahu o osvěžení základního stavebního prvku své tvorby, který tvoří neprostupný kytarový zvuk, nevzdávají svého pojetí temnoty a atmosféry z „jiného světa“. Maďarský (black) metalový světoběžník, který s duem O´Malley – Anderson výrazně spolupracoval už v minulosti, představuje i nyní nepsaného třetího člena SUNN O))) a jeho autorský rukopis je už jen při pohledu do graficky tradičně skvěle vyvedeného bookletu plného částí textů v maďarském jazyce zřejmý.

Početná armádu hostů, která se na nahrávání podílela, dává o sobě vědět na celé ploše nahrávky a nejvýrazněji možná v „Big Church“, kterou symbolizuje jednak jistá záliba v sakrálních prostorách; o čemž jasně vypovídá i počin „Dømkirke“ (2008) a taktéž dlouhatánský maďarský podtitul. Ženský sbor navozuje atmosféru některého z klasických horrorových filmů a Csihárovo šeptání připomíná nějakou velmi zvláštní formu modlitby. Element ženského hlasu pomáhá výrazným způsobem „polidšťovat“ ten riffový lomoz, který jej doprovází. Velmi zdařilé oživení přinášejí dechové nástroje. Zatímco v „Hunting&Gathering (Cydonia)“ představuje trumpeta pouze určité zpestření, tak v závěrečné (a na sbírce možná i nejpovedenější) „Alice“ je zvuk trombónu dominantním prvkem, který určuje její zasněnou a na poměry SUNN O))) i značně, byť v tomto směru už leccos naznačila kooperace s japonskými BORIS, neobvyklou náladu.

Přísun k muzikálnějšímu a, ač to v případě této nekonvenční dvojice zní lehce paradoxně, i melodičtějšímu pojetí nejlépe demonstruje právě druhá polovina nahrávky. „Hunting&Gathering (Cydonia)“ prakticky na celé její ploše táhne jeden chytlavý a zemitý riff, který jakoby vypadl z kuchyně klasik doom metalového žánru a z tohoto pohledu jí tedy i kromě jiného lze brát jako jistou formu pocty. „Alice“, kterou vyšperkovaly již uvedené dechové party, doslova hýří potemnělou atmosférou strachu a ohrožení, aby pozvolně za zvuků jemných strun harfy přešla v melancholické rozjímání a nechala tak otevřený prostor pro predikci dalších hudebních experimentů SUNN O))), které očividně, držíce se své základní drone doomové linie, nemají jakýchkoliv dalších hranic. „Monoliths & Dimensions“ není na první poslech albem, které by vyzařovalo takovou auru „zla“, jako „Black One“, ale svým barevnějším a hravějším provedením nabízí i širší škálu nálad a pocitů, které ještě stále disponují značným množstvím nakažlivé negativní energie. Přesně takové, jaká zdobí SUNN O))) už od jejich počátků.