NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po tom, čo sa na vrchole (relatívnej) slávy nečakane rozpadli THE HIDDEN HAND, sa nezdalo úplne nepochopiteľné, že Scott „Wino“ Weinrich oznámil sólovú dosku. Ale už letmý pohľad do jej bookletu odhalí, že to bolo trochu inak: Winovi sa len zrazu uvoľnil priestor, veď niektoré skladby na „Punctuated Equilibrium“ sú postavené na riffoch starých tri desaťročia. „Vyvrcholenie dávneho sna,“ takto sám autor popisuje svoje dielo.
A ten vek je počuť: ak je niečo, čo Wina skutočne netrápi, tak je to naháňanie trendov a snaha o „modernosť“, nech ňou je čokoľvek. To, že o tejto legende amerického undergroundu dnes počuť o čosi viac, je – pri všetkej úcte k Winovi – zásluha iných, zhoda okolností, presne tá, ktorá pod svetlá reflektorov vytiahla EARTH.
„Jedna z vecí, ktoré som o sebe zistil, je to, ako vnímam úspech. Nie je to bohatstvo a sláva, ale vplyv na životy ostatných. Moja filozofia tkvie v tom, že využívam hudobný talent, ktorý mi bol dopriaty – a cez neho prinášam radosť ostatným.“
Takto skromná a neambiciózna je celá doska. „Punctuated Equilibrium“ – terminus technicus z evolučnej biológie – je hlavne o svojom autorovi, v motorkárskych textoch o cestách a ženách ťažko hľadať viac, než skladačku čriepkov z tých troch dekád Winovho života, ktoré hudobne pokrýva. Vo väčšine skladieb sa nachádza silný nosný riff – už úvodná „Release Me“ mnoho naznačí – ozdobený len zriedkakedy inak, než striedmym doprovodom basgitary a bicích. Winov hlas z polovice trate medzi Lemmym a Ozzym je najjasnejším poznávacím znamením a jasným spojením so SAINT VITUS, THE HIDDEN HAND alebo THE OBSESSED. Z desiatich piesní (tri z nich sú inštrumentálky) tak vyčnievajú tie istým spôsobom extrémne: titulná vypaľovačka vo vysokom tempe a naopak „saintvitusovská“ doomová reminiscencia „Eyes Of The Flesh“.

Zbytok, evokujúci tu LED ZEPPELIN (bluesové korene je cítiť), tu BLACK SABBATH (ako inak), nedotvára nič viac (ale ani nič menej) než nenápadný, ale sympatický album človeka, ktorý zmenil nejeden hudobný život, ale svoj vlastný neposunul ani o piaď. Presne v duchu vedeckej teórie punctuated equilibrium, prerušovaných rovnováh. O druhoch, ktoré sa počas temer celej svojej existencie evolučne nevyvíjajú.
Nenápadný, ale sympatický album človeka, ktorý zmenil nejeden hudobný život, ale svoj vlastný neposunul ani o piaď.
7 / 10
Scott ''Wino'' Weinrich
- gitara, spev
Jean Paul Gaster
- bicie a perkusie
Jon Blank
- basgitara
+
J. Robbins
- klávesy
Steve Fisher
- gitara
1. Release Me
2. Punctuated Equilibrium
3. The Woman In The Orange Pants
4. Smilin' Road
5. Eyes Of The Flesh
6. Wild Blue Yonder
7. Secret Realm Devotion
8. Water Crane
9. Gods, Frauds, Neo-Cons And Demagogues
10. Silver Lining
Punctuated Equilibrium (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Southern Lord
Stopáž: 42:24
Produkce: J. Robbins a Wino
Studio: The Magpie Cage
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





