PEACE TEST - Repercussion
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zlatá kalifornská mládež dobýja svojou brutálnou muzikou Európu! Presne pred rokom som na tomto mieste oslavoval chlapcov zo SUICIDE SILENCE, v týchto dňoch k nám na značke Lifeforce Recors prichádza zázrak menom THE FACELESS, ktorý svoj druhý radový album „Planetary Duality“ vydal v Štátoch už na sklonku minulého roka. Okrem rovnakého pôvodu majú tieto kapely spoločných viacero poznávacích znamení. V oboch prípadoch ide o beťárikov tesne po dvadsiatke, ktorí očividne celú pubertu trávili v skúšobni – naozaj nie je normálne, aby niekto v tomto veku tak dobre ovládal svoj hudobný nástroj. Obe kapely sa priam vyžívajú v tých najextrémnejších formách gitarovej muziky – deathcore v prípade SUICIDE SILENCE, technický brutal death metal v podaní THE FACELESS. A čo je v tejto chvíli najdôležitejšie – obe formácie budeme vidieť naživo v lete na festivale Brutal Assault!

THE FACELESS žnú zaslúžené ovácie a pochvaly zo všetkých možných strán. Fanúšikovia technického kovu smrti, fajšmekri, znalci, kolegovia z iných kapiel – veľavravná je účasť na turné po boku veľkých mien ako NILE, NECROPHAGIST, DECAPITATED, THE BLACK DAHLIA MURDER, alebo v týchto dnoch aktuálne CYNIC a MESHUGGAH. THE FACELESS sú v kurze, zaslúžene oslavovaní ako žiarivá súčasnosť a nádejná budúcnosť svetového death metalu.

Základom všetkého je ohromujúci talent a inštrumentálna vyspelosť. Len tak môžu THE FACELESS vo svojej tvorbe vychádzať z experimentálneho death metalu reprezentovaného na začiatku deväťdesiatych rokov legendami ATHEIST a CYNIC. Sotva však poprú aj svoju záľubu v brutálnom death metale (pochopiteľne) amerického strihu – s citom pre melódiu a technicky dokonale zvládnuté gitarové sóla môžu hrdo súperiť so stálicami z DECREPIT BIRTH, ktorí to vlani svojou fantastickou doskou „Dimishing Between Worlds“ vyhrávali na všetkých frontoch. Ak máte radi inštrumentálne namakaných šialencov NECROPHAGIST, budete pri počúvaní tohto albumu pizúkať blahom – s tým malým rozdielom, že THE FACELESS dávajú horde okolo Muhammeda Suiçmeza riadne nafrak už spomínaným citom pre silné melodické momenty, chytľavosť a vokálnu pestrosť. Výborný zvuk a tučne nasekané gitarové riffy, šokujúco šantiace bicie – niet divu, že po nich MESHUGGAH siahli pri zostavovaní svojej aktuálnej koncertnej šnúry. Lepších a originálnejších ctiteľov svojho odkazu by len ťažko hľadali. Melodický spev, vokodér v štýle CYNIC, zaujímavé klávesové medzihry – ako keby chceli THE FACELESS čo najviac podčiarknuť textovú náplň svojej tvorby. Mimozemšťania naozaj nie sú (snáď s výnimkou švédskych veteránov HYPOCRISY) v death metale frekventovanou témou. Že sa dá tradičná blasfémia podať naozaj sofistikovane v štýle sci-fi, o tom svedčí skladba „Xeno Christ“. Ježiš Kristus ako mimozemšťan inplantovaný do lona Panny Márie... no, veď som v úvode písal, že šarvanci majú tesne po dvadsiatke.

Moju maličkosť THE FACELESS svojím novým albumom doslova odstrelili na prvé počutie. Ak podobne vystrájajú aj na koncertných pódiách, máme sa v lete na čo tešiť!
Ježiš Kristus bol mimozemšťan!
9 / 10
Michael Keene
- gitara, vokodér, spev
Derek Rydquist
- spev
Brandon Giffin
- basgitara
Steve Jones
- gitara
Lyle Cooper
- bicie
Matthew Blackmar (ako hosť)
- klávesy
1. Prison Born
2. The Ancient Covenant
3. Shape Shifters
4. Coldly Calculated Design
5. Xeno Christ
6. Sons Of Belial
7. Legion Of The Serpent
8. Planetary Duality I: Hideous Revelation
9. Planetary Duality II: A Prophecies Fruition
In Becoming A Ghost (2017)
Autotheism (2012)
Planetary Duality (2009)
Akeldama (2006)
Demo (2006)
Datum vydání: Úterý, 11. listopadu 2008
Vydavatel: Lifeforce Records
Stopáž: 31:42
Produkce: Michael Keene
Tři roky stará debutová deska "Akeldama" budiž zapomenuta, a to i přesto, že se rovněž jednalo o vskutku interesantní záležitost. Již tam bylo patrné, že THE FACELESS jsou více než slušní instrumentalisté, leč zatím v žádném případě tolik vyzrálí skladatelé. Jistě, "Akeldama" měla spoustu tváří, poloh i nálad, leč zatím na sebe navrstvených bez zjevného systému. Před třemi roky nám americká sestava odkryla instrumentální trumfy, na "Planetary Duality" je jen potvrzuje a ještě navíc přidává trumfy skladatelské.
(na závěr si jen neodpustím malou poznámečku a prohodím něco o tom, že NECROPHAGIST cit pro melodické momenty rozhodně mají, a to tak, že více než dostatečný)
Z mého pohledu ještě o něco lepší záležitost, než včera zde recenzovaní OBSCURA. Mladíci THE FACELESS bodují zručnou instrumentací, zřetelnými odkazy ke tvorbě CYNIC a posluchačsky atraktivním dávkováním melodických partů, které se střídají s riffově natlakovanými jízdami. Půlhodinka, která v žádném případě nenudí.
Tohle je určitě jedna z těch správných cest, která by měla oddálit uvíznutí death metalového žánru v ghettu vlastní zakonzervovanosti.
Totální masakr. Na první poslech mě zaskočilo, že je to trochu více nasypané, než jsem původně čekal. Trošku víc "prostě death", než první album, které bylo přece jen trochu více nadžánrové. Ale stejně výborný. Už mám za sebou desítky a desítky spokojenejch poslechů a ne a ne se přestat líbit. Takhle nějak si představuju dobrý death metal - s příměsí tech a melodična, natřískaný ale vkusný a dělaný s citem. Např. "Legion Of The Serpent" je vyloženě hitovka. :) Pro mě osobně jedno z alb roku 2008. Update po více než roce: Masakr. Asi nejlepší death metalový album od roku 2008. Zvedám na 10.
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.





