BISON B.C., kteří se ještě donedávna jmenovali pouze BISON a ke změně lehce profláklého názvu je přinutila až emise jejich aktuální nahrávky, první pod křídly velkého vydavatele, se nadechují k ataku pozic vyčleněných pro současnou metalovou elitu. Zkratka B.C. odkazuje na původ těchto kanadských neotesanců, tedy na provincii Britská Kolumbie. Většina území severního souseda Spojených států se dá nazvat jako drsný kraj a v takovémto kraji žijí i drsní hošíci. Od čtveřice, která si ze svého názvu příliš těžkou hlavu nedělá, nelze čekat žádnou směsku přemýšlivých a hloubavých tónů. To je snad jasné už pohledem na nepříliš nápaditý (rozuměj opravdu nepovedený) obal desky „Quiet Earth“.

Její obsah by však od vás šanci dostat měl, protože pod nánosem klišé a omšelosti se skrývá solidní dávka technicky vybroušeného dřevorubeckého metalu. Ne nepodobného chicagským bordelářům HIGH ON FIRE. Ti vás napadnou ihned, jakmile se James Farwell opře do svých chřaplavě zahuhlaných hlasivek. Jeho hlas je pak ideálním společníkem k riffovému běsnění, které předvádí on a jeho kolegové. BISON B.C. se snaží znít co nejneučesaněji, řekněme co nejvíce stoner, a pokud možno i co nejmasivněji. Obojí se jim daří více než dobře. Kytary zní patřičně průrazně a podlazeně a agilní bicí se svojí neúnavnou pílí nenechávají zatlačit do pozadí. Z technického hlediska jsou Kanaďané na solidní výši, přičemž svoji snahou o zachování vysoké kompoziční úrovně při maximální možné míře znít co nejšpinavěji, tak připomenou výtečné Američany MASTODON. Jejich jméno si poslechem „Quiet Earth“ budete říkat možná častěji, než by bylo záhodno.

BISON B.C. s nimi kromě feelingu a zvuku pojí i snaha rozšířit svoje obhroublé metalové hoblování o epický a koncepční rozměr. Dvojice skladeb „Wendigo Pt.1 (Quest For Life)“ se smyčcovou úvodní předehrou a „Wendigo Pt. 2 (Cursed To Roam)“ jsou toho důkazem. Ke slovu se dostávají i kytarová sóla a pečlivá kompoziční práce. Díky tomu druhá polovina nahrávky po svém řádně nahuštěném úvodu zatahuje uzdu agrese a představuje BISON B.C. i v trošku jiných, než přímočarých a drsných kytarových polohách. Kanaďané však i nadále znějí dostatečně tvrdě, ale zároveň dokazují, že jim nejde pouze o nespoutanou hudební zběsilost. V závěru se však BISON B.C. navracejí k tomu, s čím začali. Titulní skladba, která zároveň album i uzavírá, je dalším povedeným střípkem do této masivní metalové mozaiky.

Nemáte-li problém s určitou mírou plagiátorství, která je však vykompenzovaná kvalitními skladatelskými schopnostmi a upřímným podáním, BISON B.C. si určitě alespoň trochu oblíbíte. „Quiet Earth“ je totiž deskou kvalitní, která si alespoň ke mně po počátečním vlažném přijetí nakonec cestu našla. Ono to bude možná také tím, že tihle chlápci se jen tak před něčím nezastaví. Kdoví.