Tohle album se nakonec stalo jakýmsi vyvrcholením ryze thrash metalového období těchto německých dravců. A byť je mnohými označované za pouhý klon předchozího bestselleru „Extreme Aggression“, musím se jej v této recenzi trochu zastat. Po šesti letech hledání definitivní podoby vlastního stylu stanuli právě zde essenští thrashers na absolutním vrcholu zájmu metalových příznivců, a to jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Ještě tedy necítili nutnost změny svých vyjadřovacích vlastností, spíše jim šlo o to, zaměřit se na vylepšení těch stávajících. Vydavatelství, vědomé si zlepšujících se prodejů jednotlivých alb KREATOR, se pro tentokrát nebránilo vyšším investicím, a tak umožnilo Millemu a jeho partě nahrát album „Coma Of Souls“ ve Státech za asistence prověřeného Randyho Burnse. Krátce předtím však v kapele došlo k jedné poměrně zásadní personální změně na postu sólového kytaristy, při níž Tritzeho vystřídal osobitější Frank „Blackfire“ Gosdzik, známý zejména díky svému úspěšnému působení u spřízněných SODOM.

„Kóma duší“ tak představuje konečnou kapitolu KREATOR v době jejich muzikantského růstu, ale také v době hledání ideálního ryze thrash metalového výrazu. Jak ovšem později v devadesátých letech skupina několikrát dokázala, nešlo o definitivní cíl jejich cesty. Tohle album v sobě kombinuje agresivitu předchozích počinů s bohatší aranžérskou prací, která se zde projevila hlavně díky využití většího spektra kytar. Ty znatelně přispívají ke zpestření výsledku, ať už se jedná o sólové party nebo akustické fáze. Celkově je toto dílo silně ovlivněno právě hrou příchozího Gosdzika, který do hudby KREATOR vnesl nové impulsy a přirozeně přispěl i ke zvýšení různorodosti nového materiálu, byť nacházejícího se stále v mantinelech tehdejšího thrash metalu. Příkladem za všechny budiž hned úvodní „When The Sun Burns Red“ se znamenitým akustickým intrem. Se vzrůstající aranžérskou dodělaností dochází u KREATOR, stejně jako u tehdejších SLAYER, k přirozenému zvolnění, takže si zde metaloví příznivci přišli kromě razantnějších věcí typu „Agents Of Brutality“, „World Beyond“ a „Twisted Urges“ také na čitelnější střednětempé skladby s přehledným riffováním - „People Of The Lie“, „Mental Slavery“ a „Terror Zone“. Posledně jmenovaná píseň je navíc jakýmsi středobodem nahrávky, v němž se kapela zaskví svou variabilitou a schopností přeřadit mezi několika různými rychlostmi.

Budoucnost však ukázala, že se KREATOR nehodlají ve vývoji zastavit v thrash metalové škatulce. O tom svědčí hned několik alb z následujících let devadesátých, nesoucích v sobě prvky odlišných hudebních žánrů, ať už šlo o temně industriální náměty nebo gothický rock. A právě díky vytrvalému občerstvování jejich metalového pojetí o tyto vnější vlivy přežili tihle Němci se ctí až do dnešních dní. Byť jim současnost znovu velí - hrajte thrash, mají za sebou spoustu znamenitých a poměrně různorodých alb, díky kterým si získali zcela nové fanoušky, kteří by se ke KREATOR jen stěží kdy dostali.