NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
There´s A War Going On And I´m Marching In Heavy Boots.
Post rock, post metal, post hardcore a všetky ostatné poštové žánre môžu viesť svoju revolúciu proti čomukoľvek skostnatelému v hudbe, stále však existujú veci, ktoré nepreští žiaden trend. Jednou z nich je napätie. Hudba môže byť akákoľvek „iná“, pokiaľ nebaví (nezamieňať s „nezabáva“), nepomôže jej žiaden hype a môžete byť akokoľvek odhodlaní nájsť v nej to pod nánosmi atmosférickej nudy ukryté skryté posolstvo, sami v tej chvíli neveríte, že si album pustíte aj o dva mesiace. Je zvláštne, že pri všetkých tých amerických produkciách, ktorým stačí položiť topánky na prestretý červený koberec (a nespustiť z nich oči, pochopiteľne), treba švédsku kapelu a label až z Mexika, aby človek znovu otvoril takmer zatvorenú knihu. SUFFOCATE FOR FUCK SAKE môžu byť kapela so (skôr odpudzujúco) zvláštnym názvom a názov ich albumu by potreboval pomoc služby www.tinyalbumtitle.com, no tam všetky negatíva končia. Kombinácia všetkého post-, na čo si len spomeniete – od islandských baladizmov, cez typicky české drsnobasové špinavizmy zo stajne Silver Rocket, mohutné riavy gitár, v ktorých sa doommetalová a hardcorová dravá rieka zlievajú v drvivú smršť, až po šialene rýchle tempá – v tomto prípade funguje fantasticky. Dlhé pasáže so švédskym hovoreným slovom, v ktorých krajania SHINING stretli LVMEN ako čerešnička na torte. Výsledok? Soundtrack k filmu plnému zvratov, ktorého obraz poslucháč projektuje, miesto toho, aby ho prijímal a vôbec nepotrebuje poznať synopsu – príbeh o strate kontroly nad sebou, príbeh švédskeho dievčaťa, ktoré spomína na svoj pobyt v blázinci.
Koncept albumu sa zdá byť extrémne náročný na počúvanie. V skutočnosti sa ani sedemnásťminútovej „Twentysix And Full Of Plans“ netreba báť, pretože aj tie najdlhšie kompozície sú vlastne iba gučou oveľa kratších skladieb, poprepletaných prestávkami hovoreného slova či atmosféricky minimalistického klavíru. Počúvať debut SUFFOCATE FOR FUCK SAKE po jednotlivých skladbách je nemožné. Keby mi niekto zaplatil jedno euro vždy, keď počujem kapelu rozjímať o koncepčnom a epickom albume, bol by to môj bankový účet, čo by na tomto svete plnom klamárov bolo skutočne epické. Vypočuť si vyše 67-minútový „Blazing Fires And Helicopters On The Frontpage Of The Newspaper. There´s A War Going On And I´m Marching In Heavy Boots“ znamená čeliť všetkým jeho zlovestným zákutiam, vohnať do pľúc kúsok kyslíku po tom, čo neviditeľná ruka na chvíľu povolila zovretie krku, len aby ho vzápätí zovrela ešte silnejšie, a nakoniec si vychutnať katarziu, akú som pri počúvaní hudby už veľmi dlho nezažil. Tažko nebyť subjektívny. Netuším, ako to spravili. Každým ďalším vypočutím tuším ešte menej... a zbožňujem čoraz viac.
Osobný kandidát na album roku.
(Takmer celý album si môžete vypočuť na webstránke Last.fm)
Mohol by sa páčiť, ak máte radi (zároveň):
ISIS – Panopticon
LVMEN – Mondo
SIGUR ROS – ( )
Švédski LVMEN, ktorí majú viac času pre dôkladný opis zlovestného, tisíctonového zhudobneného trápenia. Osobný kandidát na album roku.
9 / 10
1. Blue Lights And Sunshine
2. I Got Worried... I Was So Freaking Scared Of That Window, You Know
3. We Are Driving Through Darkness
4. Twenty-Six and Full Of Plans
5. A Japanese Flag
6. I Keep My Eyes On The Ground, Afraid Of Meeting Someone I Know
7. Empty
8. They Try To Cheer Me Up By Saying I Did Once Live a Functioning Life
Blazing Fires And Helicopters On The Frontpage Of The Newspaper... (2008)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Escucha Records
Stopáž: 67:30
Ťažko čokoľvek dodávať k hlavnej recenzii. Snáď len, že bodovanie tohoto chytľavého mixu ISIS, SIGUR RÓS, LVMEN a SHINING závisí hlavne od toho, ako ľahko dokážete "prepočuť" pasáže, kde talentovaní SUFFOCATE FOR FUCK SAKE znejú menej vyhrato, ako spomínaní slávnejší a etablovanejší kolegovia.
SFFS dokáží vyčarovat skvělou atmosféru a donutit jedince k opakovanému poslechu, stejně tak ale dokáží zamrznout a chvílemi nudit. Co mě však nejvíce, a nutno podotknout, že ne zrovna příjemně, překvapilo? Pokud letopočet nelhal, slyšel jsem před nějakým časem jejich eponymní EP (demo?), které hlásalo rok 2002. A teď na ně narážím znova v roce 2008 a vůbec nic se nezměnilo. Skladby znějí jako přes kopírák se vším všudy, včetně těch švédských žvástů, kterých je jejich tvorba plná. Pokud tohle je progres za 6 let, tak to je hodně špatné.
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





