Stejně jako typický kytaropis dává jednoznačně na srozuměnou, že projekt (či regulérní skupina?) ENEMY OF THE SUN je záležitostí, do níž nejvýrazněji promlouvá metalový guru a světoběžník Waldemar Sorychta, signalizuje tahle skutečnost i fakt, že tady půjde o mnohé, třebaže nijak zásadně převratné. GRIP INC., tohle jméno vás totiž napadne zcela automaticky po prvních sekundách nahrávky, a máte-li ho (tak jako já) za synonymum spolehlivé kvality, která ve stylu „méně je někdy více“ udeřila vždy v pravý čas, pak se můžete bez obav svěřit do náruče „Stínů“. Nad absencí bývalých Sorychtových parťáků netřeba se pozastavovat, neboť noví, spíše méně známí náhradníci (i když basistka Alla Fedynitch hrávala i s PAIN) podávají srovnatelné výkony, a to dokonce i Daniel Zeman na v tomto případě horkém postu obsluhy bicí baterie.

Album „Shadows“, jemuž dal Sorychta pěkně po svém dlouhý čas na dozrání a krystalizaci, je proto samozřejmě o něčem úplně jiném, než kdyby jemu podobná autor chrlil rok co rok. O novém přísunu výborných nápadů a jejich stejně výborném provedení, to ze všeho nejvíc, které, spíše než by reflektovaly na aktuální hudební dění, jdou vlastní vyzkoušenou cestičkou a rozsvěcejí tím pádem další malou hvězdičku na metalovém nebi. Všechno to má (jak také jinak?) známý neprůstřelně thrashový základ a všechno to také po vzporu bývalé Sorychtovy hvězdné spolupráce s Davem Lombardem hýří aktivitou a kolotajícím dějem až oči přecházejí. Úvodní „Emptiness“ se sice ještě nese především v duchu zabijáckých riffů, jejichž definitivní účinek mírní jen Näveriho melodický vokál v refrénech, ale pak už to přijde. Do těžkého kytarového tmeliva a zpěvákova krutého řevu „Burning Bridges“ vstoupí lehká akustická španělka, což ze skladby rázem činí mistrovsky roubovaný metalový kus, po němž by se v pomyslném virtuálním obchodu s hudbou jen zaprášilo. A to ještě nemluvím o skladbě „Lives Based On Conflicts“, která na podobnou notu zahraje vzápětí, a s pomocí další geniální melodické vsuvky navíc představí i první jednoznačný vrchol alba. Kytarové a kompoziční schopnosti ústředního „hrdiny“ jsou zkrátka z těch vzácnějších, o tom není pochyb, takže když se do toho pustí s opravdovou vervou, nemůže to špatně dopadnout. Na to konto slyšte náznaky oblíbených orientálních motivů v „Clearly Surreal“, hard-corovou neurózu v „Twenty Three Feet“ a „Carousel“ (poplach na bicí zde slyšitelně dýchne METALLICOU a její „One“), živelný španělský impuls v „Feel The Beeting“ anebo příjemným „grunge“ motivem střihlou „Brain Sucking Machine“. A když pak kapelu přestane bavit křížení a křižování, prostě a jednoduše přepne na převelice účinnou přímočarost a mydlí to znovu hlava nehlava, jak to jen samotný thrashmetalový pánbůh vyučuje. „Satisfied By Ego Purposes“, „Weak“, „Lost In Time“, to všechno jsou proto další silná místa alba, které vlastně ani nic jiného, než právě silná místa nenabízí.

Ale ano, je to tak. Waldemar Sorychta a jeho noví, podle všeho pečlivě vybraní, spoluhráči z ENEMY OF THE SUN předvádějí natolik přesvědčivou porci (a řekněme klidně i současného) metalu, že se bez obav dopustím i takového konstatování. „Shadows“ je albem mistrně zvládnutým a jen užití již kdysi slyšené formy vyjádření (přestože logo by si kapela rovněž zasloužila promyšlenější a takto i efektnější) mu stojí v cestě k naprosté dokonalosti. Nepřítel slunce totiž rozhodně není nepřítelem dobré hudby!