Zpěváka, potažmo muzikanta, s klikatějším profesním životopisem aby u nás člověk skutečně pohledal. Ladislav Křížek, majitel jednoho z nejslavnějších tuzemských vokálů,  začínal v osmdesátých létech minulého století jako skrznaskrz pravý metalista ve VITACITu, CITRONu a vlastním KREYSONu, v dalších letech onu urputnost ředil a ředil různými sólovými projekty („Zlatej chlapec“ (1991) nebo duet s houslistou Jaroslavem Svěceným „Všem láskám“ (1997)), až těsně před přelomem nového tisíciletí skončil jako popová hvězda v DAMIENS. Pak, zdá se, zmizel z očí veřejnosti na čas úplně, a když se před rokem a něco objevil znovu (nesmělý pokus v podobě alba - nealba „Síla návratů“ pod hlavičkou CITRONu z r. 2001 ze známých důvodů nepočítejme), už si s sebou krom zlehka vzkříšeného KREYSONu nesl navíc víru v boha, věc stejně tak diskutabilní jako to, že se k ní hlásí právě osobnost jeho kalibru.

Hlad po KREYSONu, resp. po čemkoliv metalovém z úst držitele druhého místa v anketě „Zlatý slavík“ pro rok 1990 to však rozhodně nijak neovlivnilo. Ten tady totiž podle všeho byl po celou tu dobu, co se Křížek přestal věnoval nejhlasitější muzice světa, jen ho, chudáka schouleného kdesi v koutku podvědomí všech jeho příznivců, nebylo moc vidět. Ale stačilo na něj jen zaťukat něčím podobným akustickému turné s kytaristou Radkem Krocem a znovu se rozezněl v plné síle jako zakručení prázdným žaludkem. A výsledek? Jeden poněkud zvláštní konkurz (proč se v něm musel trápit dlouholetý parťák Jaroslav Bartoň opravdu nepochopím), jeden relativně krátký play list a jedna příjemná vzpomínka na odlesk zašlých časů, o nichž si člověk myslel, že už se nikdy nevrátí.

Ano, nebudeme si zastiňovat, že budeme-li chtít vidět smysl aktuálního dvojitého živého záznamu „Live: Noc plná hvězd 2007“, musíme ho hledat především skrze fakt, že v nejlepších letech skupiny žádný podobný koncertní záznam nikdy oficiálně nevyšel a nebylo tak ani jak si připomenout třeba velkolepé turné k „Andělovi na útěku“ s jeho na tehdejší dobu jedinečnou pódiovou show (které pravda dnešní vystoupení kapely zůstávají být hodně dlužna). Proto v loňském roce, mezi jinými i na pódiu třinecké „Noci plné hvězd“, o které tu samozřejmě jde především, zazněly na mnohých místech (nejen) naší rodné vlasti pecky typu „Kreyson“, „Ztracená archa“ (zde uváděná jen jako „Archa“), „Skalp“, „Fade Out“ či „Čarovná noc“ a odpovědí jim byl stejně frenetický ohlas jako kdysi. Jak by také ne - stávající sestava KREYSONu si v ničem nezadá s těmi bývalými, Láďa Křížek, to se musí nechat, zpívá stále velmi přesvědčivě a zahrané skladby (včetně jediného zástupce jiného alba než debutu „Zůstaň na kolenou“, vitacitovských klasik „Já chci se ptát těch králů“ a „Snad odpustíš“ a procítěně podané Krylovy „Salome“) jsou vybrány s umem zkušeného koncertního dramaturga. Pravda, ústřednímu hrdinovi (a nejen jemu) sem tam ubylo vlasů či přibylo kil, ale to přece není slyšet. A když už je, jako zejména v případě některých jeho výšek, které už zkrátka nejsou přesně to, co bývaly, je tady kytarová náhrada, aby to umně zamaskovala (refrén „Anděla na útěku“).

Pohladit na duši, nenásilně, bez nějakého megalomanského zatahování do věci, to zkrátka KREYSON na téhle nahrávce svedl naprosto precizně a s přesvědčivostí sobě původně nejvlastnější. Tím lépe, byl-li i jeho úmysl (současný světonázor hlavního protagonisty mě v tom ostatně jen utvrzuje) veden právě tímto směrem. Krásně čistý zvuk, tři čtvrtě hodiny zkušeného muzikantského výkonu a několik obvyklých úhlů záběrů kamery, sem tam střihnutých pohledem do rodového fotoalba. Není to nijak složité a přece vám to dá víc, než kdejaký jiný dvouhodinový záznam doplněný o tucet bonusů. Že by tedy skutečně onen pradávný duch KREYSONu? Myslím, že pro tentokráte se jej opravdu povedlo vyvolat ...