Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ľudia často vravia o strachu zo zmien Lenže ja mám strach z toho, že všetko ostane po starom Pretože túto hru nikdy nevyhráš Ak zostaneš na jednom mieste príliš dlho stáť
(„Jesus Of The Moon“)
Zdalo sa, že to Nick Cave dokope v polohe starnúceho básnika, brblajúceho temné, tiché a pomalé piesne do pohára s červeným vínom. Lenže ajhľa! Dvojalbum „Abattoir Blues/The Lyre Of Orpheus“ čo-to naznačil a hlučný bočný projekt GRINDERMAN naplno odhalil Nickovu druhú pubertu, akoby nastupujúcu symbolicky v rok oslavy päťdesiatky. O rok neskôr má Cave nevkusné švihácke fúziky, diváka opäť praží ostrým pohľadom cvoka a pocit z návratu éry vyšinutosti pečatí nespútaným albumom „Dig, Lazarus, Dig!!!“, najlepším od štrnásť rokov vzdialeného „Let Love In“.
Prirodzene, rozšírené zreničky a temer hmatateľný strach, ktorý dokázal vyvolať posluch „Avalanche“ z debutu „From Her To Eternity“ alebo „The Mercy Seat“ z vynikajúceho albumu „Tender Prey“ sa nedostaví, i tak však „Dig, Lazarus, Dig!!!“ okamžite upúta energiou, ktorú zo seba tak etablovaný umelec (ehm), akým Nick Cave je, opäť dokázal dostať. Mám celoživotnú slabosť pre hviezdy, ktoré počas celej kariéry neuhli z vlastného smeru; „Dig, Lazarus, Dig!!!“ navyše po „len“ povinne kvalitných nahrávkach „The Boatman’s Call“, „No More Shall We Part“ a „Nocturama“ prináša tak potrebný čerstvý vzduch. Ak na „Abattoir Blues/The Lyre Of Orpheus“ Cave vetral cez opatrne pootvorené okno, na novinke cítim a počujem prievan cez vykopnuté dvere.
53 minút a 43 sekúnd „Lazara“ necháva dostatočný priestor THE BAD SEEDS. Sedemhlavú kapelu je počuť vo vítanej role divokého barového ansámblu, šľapajúceho v pozadí, punkovo rozvŕzganého a hlučného, no v konečnom dôsledku hrajúceho pre svojho frontmana. Titulná, hneď úvodná skladba prekvapí práve množstvom zvukov, ktoré sa za v podstate triviálnou, šliapavou melódiou skrývajú. Podmaz pre deklamovaný príbeh o novodobom Lazarovi z New Yorku nepúta komplikovanosťou, ale dynamikou a pestrosťou.
Hneď nasledujúca „Today’s Lesson“ potvrdí, ako veľmi v Anglicku usadený Austrálčan Nick Cave čerpá z odkazu sedemdesiatych rokov – nielen kvôli zvuku organu – a amerických hudobných tradícií (konieckoncov aj Caveov nedávny ponor do sveta filmu sa nesie v znamení moderných westernov „The Proposition“ a „The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford“). Toto je moderné retro v najlepšej možnej podobe, eklektické, originálne a vtipné. Texty sú opäť len voľným prúdom rozkmitaných myšlienok a kolážou zlepenou v dyslektickom štýle do celku plného ampersandov, výkričníkov a kapitálok. Dôležité je, že na tejto vlne sa Cave dokáže udržať po celú stopáž albumu. Brzdový pedál je vhodne použitý v „Moonland“ (zase ten organ!) či vynikajúcej „Midnight Man“, „Night Of The Lotus Eaters“ pripomenie mantrické skladby raných THE BAD SEEDS, zlovestne sa prevaľujúce v zajatí repetitívnych figúr. Nick Cave z rokov 1997 až 2003 príde na um v „Jesus Of The Moon“ – ako korenie táto pieseň funguje znamenite, obzvlášť po jednom z vrcholov, ktorý prichádza v rytmickom, svojskom lovesongu „Lie Down Here (& Be My Girl)“ s ostrou gitarou a skvelým krčmovým zborom. „Spravím si milión takých, ako ty/a každá jedna bude moja/(tak si ľahni a oddaj sa mi)“. Nedá sa obísť ani ironická, uletená „We Call Upon The Author“: verš „I feel like a VACUUM CLEANER!!! A COMPLETE SUCKER!!!! (it’s fucked up and he is a fucker!)“ sa vzdorne bráni pokusu o preklad, no ako ilustrácia poslúži viac, než dostačujúco.
Skrátka a dobre, valcujúci THE BAD SEEDS a excentrický Nick Cave sú tu opäť vo forme z prelomu osemdesiatych a deväťdesiatych rokov, so slušným zázemím a tvorivou energiou na rozdávanie. Zborové hurá!, ktoré sa nesie z hrdiel recenzentov po celom svete môže byť nečakané, no je úplne zaslúžené. A možno nie je náhoda, že rovnako vynikajúcu dosku nedávno vydali EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN, vedení bývalým členom THE BAD SEEDS Blixom Bargeldom. Pri počúvaní takýchto albumov ma hreje vyhliadka, že mám pred sebou ešte dvadsaťpäť rokov mladosti. Len to nezakríknuť.
Návrat, ktorému nepredchádzal odchod. Prekvapujúce potvrdenie opätovnému príklonu k hlučnému rock'n'rollu. Nick Cave, aký nám desať rokov trochu chýbal.
1. Dig, Lazarus, Dig!!!
2. Today's Lesson
3. Moonland
4. Night Of The Lotus Eaters
5. Albert Goes West
6. We Call Upon The Author
7. Hold On To Yourself
8. Lie Down Here (& Be My Girl)
9. Jesus Of The Moon
10. Midnight Man
11. More News From Nowhere
Diskografie
Skeleton Tree (2016) Push The Sky Away (2013) Dig, Lazarus, Dig!!! (2008) Abattoir Blues / The Lyre Of Orpheus (2004) Nocturama (2003) No More Shall We Part (2001) The Boatman´s Call (1997) Murder Ballads (1996) Let Love In (1994) Henry´s Dream (1992) The Good Son (1990) Tender Prey (1988) Your Funeral... My Trial (1986) Kicking Against The Pricks (1986) The Firstborn Is Dead (1985) From Her To Eternity (1984)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pondělí, 3. března 2008 Vydavatel: Mute Records Stopáž: 53:42
Produkce: Nick Launay a Nick Cave & the Bad Seeds Studio: State Of The Ark, Richmond, Londýn
Na téhle desce jsou tři pěkné písničky - "Hold On To Yourself", "Jesus Of The Moon" a "Midnight Man". Pak sem tam náznak (titulka kupříkladu) a jinak vylouhovaný čaj...
11. června 2008
Deadmann
8,5 / 10
Thorn má pravdu, výtečné album.
1. dubna 2008
V-dur
8,5 / 10
Titulná skladba albumu symbolicky pojednáva o Larrym, ktorému je mŕtvemu dobre tam, kde je, pretože vo svete živých "skončil tak, ako mnohí z ulíc New Yorku. Rady na polievku, závislosť, otroctvo, väzenie, blázninec a nakoniec hrob."
Tak si proste leží vo svojom hrobe a hľadí si svojho, čo však čert nechcel, zhora počuť znepokojujúce zvuky. Idú si poňho ako po starého Lazara, chcú ho vrátiť naspäť medzi živých! Treba sa zakopať hlbšie!
Caveova "stará" hudba, elektrická a provokujúca, odpočívajúca symbolicky vo vlastnej podzemnej jaskyni, zrejme pred časom začula niečo podobné. Ten hore bol sám Cave, posilnený o starých kumpánov z THE BAD SEEDS a šiel si po ňu, aby ju opäť vytiahol na ostré svetlo reflektorov. Ktovie, ako nakoniec dopadne Larry. Hudba sa príliš hlboko zakopať nedokázala.
Opäť je medzi živými. Vzpína sa, metá sebou, bráni sa zubami nechtami, čím nechtiac tancuje presne tak, ako Nick Cave píska. Možno tam dolu vo svojom hrobe zostalo zopár neexhumovaných stôp DNA a zbytkov, ktoré v roku 2008 nevylezú na svet ani za svet, väčšina je však tu, medzi nami.
Tancuj, mrcha!
25. března 2008
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
maslo
8 / 10
zatial u mna nedosahuje kvalit AB/TLOO ale este to chce mozno cas. tak ci tak - vyborne
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
Švédové si na svém debutu nedělají hlavu z letopočtu a prostě drhnou pro svou domovinu typickou již trochu historicky zasmrádlou melodickou death šablonu. Ze stylové klasiky berou vše včetně zvuku, ale jelikož jim to hezky šlape, je to hodně slušná jízda.
Nový singl z černopáteční edice je postaven na totožné (!) melodii, jíž vládne i skladba "Maleficus Geminus..." z posledního alba Kladivářů. Minimálně je tedy zjevné, že kapela už se ani nevykrádá, a už to tam prostě práská znovu. Podlé nebo geniální?
Vážení přátelé, ano. Naposledy jsem zálibně roztáčel CD těchto Dánů v roce 97 a jako by neuplynul ani rok - na jejich i na mé straně. Nasraností sršící death/thrash hobluje, jak kdyby pánům bylo 21. Přes drobná melodická zvolnění kope KONKHRA do vajec.