Prudce elegantní hudební alternativa, která doslova magicky dýchá starými časy, kdy dámy byly oděny do ctnostných sukní po kolena a gentlemani měli z obnažených lýtek neklidné spaní. BEE AND FLOWER, kteří se uvedli debutem vydaným ve stáji Neurot (NEUROSIS, RED SPAROWES, …) a v Čechách se nedávno představili po boku dálněvýchodních rozervanců  MONO, jsou tu se svojí druhou deskou, která jde mnohem dál ve směru nastoleném prvotinou „What´s Mine Is Yours“. Celkové vyznění obou alb se v mnohém liší, což přisuzuji hlavně tomu, že na novince se autorsky podílelo více hudebníků a materiál se dotvářel až přímo ve studiu při nahrávání. Debut byl v podstatě producentskou prací téměř výhradně Dany Schechter, na novince se rovným dílem o producentskou stránku dělí s Toby Dammitem. Na albu „Last Sight Of Land“ naleznete pohodový inteligentní pop, který do sebe nasál mnoho ze šansoniérského umění, filmařského muzikantismu i bluesové grácie a navíc si žije svým vlastním osudem. Nenásilně a bez jakéhokoliv podbízení dokáže posluchače chytit do pasti silnými melodiemi, kterých jsem se zatím nedokázal přesytit a mohu s klidným svědomím říci, že apetit stále vzrůstá. Pro celý projekt jsou typická pomalá tempa, relaxační fluidum přecházející v psychedelické výjevy, baladická příchuť a charismatický vokál Dany Schechter.

Výše popsanému účinku, který tento kotouč má, se netřeba příliš dlouho divit. Za albem „Last Sight Of Land“ stojí skupina ostřílených harcovníků vedená producentem Toby Dammitem, který v minulosti úzce spolupracoval například s rock’n’rollovým guru Iggy Popem a mnoha dalšími výraznými osobnostmi hudebního světa. Celá sestava dokázala dotáhnout producentskou stránku k dokonalosti, srovnání s posledními OSI se v této rovině přímo nabízí. Album je radost poslouchat, vše vybroušeno k dokonalému lesku, neobsahuje nic, co by rušilo, nic co by odkrylo jakoukoliv slabinu. Dokáži si velmi dobře představit „Last Sight Of Land“ jako soundtrack k filmu a ještě bych dodal, že by to musel být hodně dobrý kinematografický počin, aby dokázal přebít magii tohoto alba a nebyl ve vztahu podřízeném, ale vyrovnaném k hudebnímu doprovodu. Skvělá souhra a zaranžování klavíru, smyčců, rytmiky a hlavně vokálu mi v principu připomněla některé kousky od Nicka Cavea a rozhodně si nemyslím, že je to jen tím, že bubeník Thomas Wydler hraje v THE BAD SEEDS. Výrazové prostředky, které používají BEE AND FLOWER jsou přeci jen opředeny mnohem silnější pavučinou z komornosti a intimity, což v kombinaci s přesvědčivým a nonšalantním ženským zpěvem dělá naprosté zázraky. Tito lidé s neochvějnou jistotou vědí jak rozvířit nekonečný rej emocí distingovanými, ale přesto naprosto přesnými a nemilosrdně smrtelnými hudebními zbraněmi.