V jednom nedávném rozhovoru Tobias Sammet pronesl o své aktuální desce: „Everyone who loves Avantasia, Meat Loaf, Queen and Ludwig van Beethoven should check it out. It’s a visionary epic Heavy Metal album of the 21st century.“ Zajisté jde o poněkud nadsazené tvrzení, které připomíná jiné heavy metalové egocentristy. Na druhou stranu, zatratit novinku také nelze a bez ohledu na to, co bylo řečeno v recenzi k EP „Lost In Space“, cílem tohoto textu bude především se podívat, jak si „The Scarecrow“ stojí v porovnání s předchozími díly, neb vizionářství věří asi málokdo. AVANTASIA je umění pro zábavu a jinak k tomu ani přistupovat nelze, ať už součet hostů bude sebevětší a jejich jména sebezvučnější. Nuže, pojďme se podívat, zda „Strašák“ je tentokrát vhodně zvolené jméno, a zda se v kabátě skrývá víc než jen seschlá sláma.

V roce 2001 vyšel první díl Sammetova projektu. Na ten si autor pozval spoustu známých hudebníků a zpěváků. A přestože slavná jména jsou spíš reklamní tah, než známka kvality, nakonec to dopadlo velice dobře. Kapelník měl toho času plodné období a kupodivu i následující díl se povedl, byť bylo znát, že se autor vyšťavil na desce předchozí. Možná u těchto dvou dílů mělo zůstat a případné pokračování pojmout jinak, v jiném duchu, míň megalomansky, míň vizionářsky a víc experimentálně. Sammet tentokrát „Part III“ do názvu nedal, ale klidně tomu tak mohlo být. „The Scarecrow“ můžeme brát jako malou domů, jelikož se od posledního záseku po hudební stránce neposunul ani o píď. Netvrdím, že je to nutně špatné, nač měnit osla, když starý se ještě otřásá. Posuzovat aktuální album lze pozitivně, i když šedivějícího „Oslíčka otřes se“ nebudeme nazývat arabským hřebcem.

Album otevírá syrový riff v pochodovém rytmu ve skladbě „Twisted Mind“, kde vedle Sammeta můžeme slyšet i Roye Khana (KAMELOT). Titulní „The Scarecrow“, jedenáctiminutový opus, je zároveň i nejvydařenější věcí na novém albu. Jednak díky chytlavému ústřednímu motivu, koketujícímu s lidovými houslovými motivy, i pro to, že v této skladbě je vše, co je na AVANTASII přitažlivého - pěkné melodie, vydařený refrén, hudba je dynamická a samozřejmě obsahuje vypracované vokální partie. I přes Sammetovu nesnesitelnou pózu, jde o technicky zdatného zpěváka, síla a mírná nakřáplost hlasu přidává jeho dítkům značně na charismatu. Ve skladbě titulní, stejně tak i v několika dalších Sammetovi vydatně sekunduje Jorn Lande a Michael Kiske. Ze známých jmen se ještě na albu objevil Bob Catley (MAGNUM), Amanda Somerville (která se vykytuje jako host na většině alb, která produkoval Sascha Paeth) a Oliver Hartmann (ex-AT VANCE). Ona vůbec sestava hostů je velmi podobná na všech albech za posledních pět až deset let, kde jako producenti figurují Sascha Paeth a Miro a pomalu to člověka nutí k zamyšlení, nakolik mají dotyčné heavy/speed/power kapely kontrolu nad tím, kdo se jim na albu objeví.

Lehce vtíravá balada „Carry Me Over“ se snaží navázat na největší hit „skupiny“, i když není úplně špatná, eponymní skladba z první desky je mnohem silnější, což se ukázalo i na zimním Masters Of Rock 2007, kde EDGUY „Avantasia“ zařadili jako zlatý hřeb večera a vlastně i jako reklamu na nacházející AVANATASIA turné. O „Another Angel Down“ byla řeč už na EP a i na plném albu tato skladba vyčnívá jako „konečně pořádný vodvaz“. Ještě je třeba zmínit „The Toy Master“, nejen protože jde o sólo pro Alice Coopera. Jak se Sammetovi (nebo Paethovi?) podařilo nalákat tohoto rockového kmeta do svého projektu nevím, možná se stařík Alice už trochu nudí. Nicméně i skladba samotná je docela dobrá, taková cooperovská. A abychom ten výčet skladeb urychlili, ke konci alba nás už větší překvapení nečeká. Třetí díl projektu AVANTASIA uzavírá známá „Lost In Space“, kterou už po stejnojmenném EP nepotřebuji znova slyšet (alespoň je tu tentokrát jen jednou).

A jak to celé divadélko známých tváří uzavřít? Asi jako bych byl býval napsal pro díly minulé. Na současnou heavy/speed/power metalovou scénu jde stále o mírný nadprůměr. Tobias Sammet stále ještě umí napsat pár pěkných melodií, možná by se mohl tváři víc jako hudebník a míň jako vizionář, ale ony tyhle pózy nakonec k show businessu patří (jistý americký baskytarista by mohl vyprávět) a booklet vyzdobit jinak, než několika svými fotografiemi. Pokud se vám předchozí „metalové opery“ líbily, není důvod, aby vás „The Scarecrow“ výrazněji zklamal. Avšak ztěží dokáže tahle deska zaujmout někoho „zvenčí“. Takže je to, jak už jsem psal, malá domů s velkým humbukem.

Jak hodnotím předchozí nahrávky:
2001 - Metal Opera Part 1 [9/10]
2002 - Metal Opera Part 2 [7/10]