Vzpomínka na debut „Juturna“ je tou hlavní hybnou silou, která může v momentálně přesycené scéně strhnout špetku pozornosti i k současným CIRCA SURVIVE. Album „On Letting Go“ by mohlo nabízet jednu z odpovědí, kam směřuje scéna inspirovaná takovými veličinami jako THE MARS VOLTA. Ano, jako každá vlna táhnoucí za sebou napodobitele, kteří ale většinou přicházejí jaksi s křížkem po funuse, i vlna této hudební oblasti se pomalu rozbíjí o pevný břeh, který postavily ony vzory, takže se zpěněný příboj pomalu propadá do lehce šumících vlnek, které v málokterém pozorovateli vyvolají ony očekávané erupce emocí. CIRCA SURVIVE svůj extrém přinesli na debutu, vypálili zde divoké rachejtle, ale jako by nechali shořet i své nadšení, bez kterého nejde překročit vlastní stín. Opakovat byť úspěšnou prvotinu by bylo přešlapování na místě, a tak se nabízejí dvě možnosti jak dál. Jako první vygradovat ztřeštěné kreace do ještě bouřlivějších eskapád, rozpoutat peklo na zemi a snažit se i za cenu jisté neposlouchatelnosti jít za hranice, což je ale cesta velice nákladná na energii, kterou CIRCA SURVIVE pravděpodobně spálili na debutu. A tak můžeme sledovat vývoj opačný, tedy takový, že skupina své kreace usadila do umírněnějších kulis a tak se důraz přesouvá z předchozí ztřeštěné výbušnosti do jemnějších, místy takřka melancholických poloh.

Sledováním jednotlivých nástrojových partů snadno zabloudíme do běžných klišé, v celkovém souznění skladeb se však dostaneme do lehce psychedelických zpovědí, které rozpadajíce se na fragmenty působí až křehce a svou vybalancovanou košatostí na jedné straně a snad až skleslou melodičností na druhé vytvářejí poněkud nudnější obraz sebe sama. Jestliže album „Juturna“ působilo vygradovaným až afektovaným dojmem, „On Letting Go“ je čímsi mnohem uchopitelnějším, stavícím se za účelem obdivu na piedestal vlastní prodejnosti, pod níž se nám může zobrazit i snaha o zařazení kamsi do britpoprockové pohody. Byť by se to mohlo zdát až nepatřičné, průnik se nabízí i v současné formě vokálního projevu Anthony Greena, který (i po stránce vizuální) občas připomene přeslazenou zajíkavostí se vyznačujícího Chaplina z KEANE. Druhou hranicí pak je podobnost s afektovanou ječivostí Cedrica Zavaly z THE MARS VOLTA. A tak (podobně jako u debutu) je zde dominujícím prvkem vokál. Byť jsem se zmínil, jakou cestou se CIRCA SURVIVE vydali, je změna vlastních hudebních struktur vlastně pouze kosmetická. To, co zjemňuje výsledný dojem, je hlavně stránka aranžérská, která dovoluje více vystupovat melodickým prvkům. Nejednou se nám však dostane pocitu už jednou slyšeného, neboť onen strašáček jménem „Juturna“ jako by vdechoval své kouzlo i do skladeb na „On Letting Go“.

CIRCA SURVIVE se dostali do pozice zástupného tělesa, které může působit jako kvalitní statista za kapelami typu KADDISFLY nebo ABERDIEN. Překročení stínu se však nekoná. Příliš okázale se tu totiž staví do popředí ona stylová příslušnost, jíž deformace do přístupnější formy bohužel dodává značně omšelé obrysy. Přesto je „On Letting Go“ albem, které si pozornost fanoušků jistě získá.