Opancéřovaná brigáda německých rockových (?!) šamanů až podezřele bere za srdéčka i jevy méně zmužilé. Pravda, ksichtí se nám, chlapci, moc pěkně, ale za nechutnými fotkami v bookletu spíše než ocelové chasníky z Němec hledejme pečlivý kalkul a sázku na image. Rammstein dnes táhnou - padli přesně do dobové noty kapel se zdánlivě nestravitelně agresivní muzikou, která však umně kamufluje komerčně magnetické jádro. A abych na sebe hned na počátku nepoštval i ten zbytek fandů , kteří to ještě čtou, honem dodávám - já jim to taky sežral. Bez navijáku, ovšem.

Jedno se nedá a nedá Rammstein upřít - vědí jak na posluchače. Drtivě melancholický nástup úvodní skladby, který jakoby se linul ze zašlého vinylu je nahrazen sonickou náloží první třídy. Mein Herrz Brennt v sobě tají celou filozofii Beranidla - hlučně, chytlavě a rovnou do černého. Alchymie jednoduchá jako facka - nekomplikovaná vokální linka, hřmotné kytary a do toho škytající symfonický orchestr. Zní to apokalypticky? Možná, ale zabírá to. Vůbec se mi zdá, že Rammstein ještě více prohloubili svojí náklonnost široké posluchačské obci a rozhodně to nebylo ku škodě věci. Nejrůznější přídavky a zlepšováky, ať už v podobě orchestru, nebo mohutných sborů příjemně oživují tu maršovou tvrdohlavost a vojenskou odměřenost.

Ta nabere vrchu zejména ve skladbě Links 2 3 4 a náhle zápolím s pocitem čiré stupidity. Ne, kdybyste z písní odtrhaly všechno to, co se jako přízdoba klene nad samotným jádrem skladby, dostaly byste velmi triviální a nelibý soubor křečovitých závanů elektřiny. Někde se ta křečovitost daří přetavit do poměrně zdařilého rockového nudismu (buldočí bušení Zwitter), jinde jí přeci jen chybí jasný cíl a album ztrácí kompaktnost a smysl. Jakmile nabude vrchu muzikantský kořen, dějí se v tom zrůdně přímočarém korpusu Mutter docela zajímavé věci - tu dobře umístěný sampl, tu náhlé opojení melodií téměř chytlavou, tam zase nečekaná variabilita. Budou - li se Rammstein držet svého stříbrného větru, nebudou sezónním výprodejem...

V těch nejsilnějších chvilkách mě přesvědčují, že jejich hudební vize má logiku a schopnost zasáhnout posluchače, nehledě na volume a zkonzumované lihoviny. Ani při vší pejorativnosti bych tohle album nenazval stupidním, spíše svrchovaně německým. Jako jeho tvůrci jde pevně za svým a urve (ne)zasloužené vavříny.