TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co jsem téhle východoněmecké sebrance recenzoval jejich debut s klišovitým názvem Empire Of The Dead (viz SR6). Jak dnes račte vidět, ve volbě názvu opět neměli pánové úplně šťastnou ruku, a tak je klišé dál jejich dobrým kamarádem. Naštěstí jak obal CD, tak i hudba vypadá o něco lépe, než prvotina. Seirim se drží nastolené linie, avšak jejich výbušná, ale mírně navlhlá směs death/black/thrash metalu s extra velkými kousky ovoce si co do nutriční hodnoty příliš nezadá s neblaze proslulou Vitalineou.
Tedy ano – ono to jaksi chutná, ale ta inovace oproti prvotině není zase o moc větší než Jemný vůči starému Danone. Protože ale Empire Of The Dead nebyl průšvih, můžou si Seirim blahopřát – nahráli další kousek slušného nátěru se strašidelnými texty a poněkud omšelými tématy jako Morbid Animalism (troška krve...?), Power Of Elements (troška Sword&Sorcery), Time For Your Death (třeba snad komentáře?), Your Blood (troška dívčí krve...), The Other Dimension (zní zajímavě, ale opět troška Sword&Sorcery), Rulers Of This World (snad jediný zajímavější...), Killing Elements (troška kůže, hřebů a ostří... a krve), Beyond the Death (troška Sword&Sorcery... ještě vás to baví? Takže modří už asi vědí. Na textech je znát překlad z původní němčiny, takže krvaví bojovníci jsou poněkud spisovně sterilní. Toť častý osud neanglofonních straširybek. O ambicích desky svědčí i to, že děkovačky jsou v němčině. Stejně jako minule lze pochválit střídavě hluboký vokál Jörga, stejně jako ocenit občasné vyhrávky v přesných bicích zároveň skřehotajícího Dreiera. Kytara je prozměnu „opět“ trošku švédská a trošku slayerovsky thrashová (není to symptomatické?) a ze skořápky nám pomalu, ale jistě vylézá tvoreček, který má sice nové jméno, díky hudební evoluci jsou jeho zoubky malinko ostřejší a nožičky i ručičky obratnější a rychlejší a slizskou kůži má trošku černější než bráškové, ale stejně je to tvoreček nám důvěrně známý. Jenom se tentokrát jmenuje Seirim. Chcete si ho pochovat? Opatrně, je takový nejistý a nemotorný, ještě musí trochu vyrůst...
7 / 10
1. Intro
2. Morbid Animalism
3. Power of The Elements
4. Time For Your Death
5. Your Blood
6. Instrumental
7. The Other Dimension
8. Rulers of The World
9. Intro
10. Killing Elements
11. Beyond The Death
Kill. War. Chaos. (2002)
Empire of The Dead (1999)
Split 7" (split EP s Purgatory) (1996)
...of the Dark One (demo) (1995)
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.