Titulek druhého alba CRYPTOPSY nemůže být výstižnější. V té době jste skutečně neměli mnoho šancí narazit na podobně surovou a po všech stránkách okrajovou desku. Na kanadské drvoštěpy si mohly dovolovat snad jen takové kapacity jako GORGUTS nebo ve vrcholné formě hrající KATAKLYSM, toho času ještě s nenahraditelným Sylvainem Houdem u mikrofonu. Zkázonosná symfonie „None So Vile“ nezůstává zapomenuta ani po jedenácti letech existence, ba právě naopak, oprávněně se vyhřívá na výsluní popularity v pozici jedné z nejrespektovanějších žánrových klasik.

Podobně jako KATAKLYSM na „Temple Of Knowledge“ útočí i druhá kanadská legenda silou přírodní katastrofy. Prostory monumentálních lodí „Chrámu Vědění“ se sice rozléhala poněkud melodičtější tryzna, nicméně neslýchané vokální dřevorubectví v podání páně Houdeho ji bez nadsázky katapultovalo až na úroveň „None So Vile“. Ale ani u konkurence nestál za mikrofonem žádný neduživý mužíček. V dlouhém černém rubáši totiž dával na odiv své znetvořené hlasivky jeden z nejvýraznějších zpěváků frankofonní death/grindové komunity, samotný Lord Worm. Kdykoli poslouchám první dvě desky CRYPTOPSY nemůžu se ubránit pobavenému úsměvu nad kritiky aktuálního, dle mého názoru naprosto bezchybného, výlisku „Once Was Not“. Ano, už to možná není tolik intenzivní, ale i přesto Wormův řev v pohodě stačí na možnosti celého zástupu extrémních vokalistů. Uvidíme však co ukáže budoucnost, nejnovější zprávy z tábora kanadských věrozvěstů totiž hovoří něco ve smyslu opětovného odchodu Lorda Worma z kapely. Kromě nového frontmana (který by měl vládnout i čistým hlasem) se rovněž hledá obsluha černobílých klapek. Hádám, že příznivci staré, výlučně techno death/grindové tváře mohou nad CRYPTOPSY udělat definitivní křížek…

Vraťme se však raději o nějaký ten pátek zpět, na pořadu dne jsou staré dobré časy obludného opusu „None So Vile“. Oproti dobovým výliskům z dílny MARTYR nebo GORGUTS není druhá řadovka CRYPTOPSY tolik zvukově vybroušená. Poněkud zastřený sound byl překvapivě stvořen ve věhlasném studiu Victor za přítomnosti Pierra Rémillarda, ovšem na druhou stranu je nutno přiznat, že právě takto neotesaný a neurvalý zvukový kabátec padne „None So Vile“ jako ulitý. Ovšem nejen bezbřehou agresivitou a živelností živ jest člověk a na své si přijdou i milovníci náročnějších přístupů, a to především zásluhou krkolomných exhibicí kytaristy Jona Levasseura (toho však to lepší ještě čeká za časů DiSalvových). Neskutečnou paseku má na svědomí i blastmaster Flo Mounier, jehož hra působí oproti pozdějším tempovým veletočům o poznání přímočařejším dojmem. Inu před jedenácti lety CRYPTOPSY ještě nebyli těmi krystalickými techno death/grindovými architekty. V té době z nich sálala především ohromná divokost a nespoutanost.

„Close your soul, turn your heart, learn…“