Přesně dva roky po vynikajícím „Moonshower And Razorblades“ (2005), který na rozdíl od sevřenějších starších prací odhalil SUNSHINE širší tuzemské veřejnosti, vypouštějí táborští post - punks další album, které, jak je u nich dobrým zvykem, představuje kapelu zase v trochu jiné fazóně. Novinka tak plynule navazuje na svého předchůdce, ale zaměřuje se ještě o něco nápadněji především na přímočaré, na sloganech vystavěné popěvky. Naštěstí je v ní znovu mnoho poutavých nápadů, kterým coby stěžejní předobraz zůstala nekomplikovaná tanečně rocková písnička. Bez větších okolků tak byla o něco upozaděna masivní elektronická složka. Ne však ani tak co se týče množství použitých mašinek a zvuků (bohatost byla uchována), ale je zde celkově patrné jakési kosmetické vyklidnění soundu a ubrání na zvukové mase a možná snad i dravosti.

Nekompromisně tanečně střižený singl „Top! Top! The Radio!“ coby nejsnadněji uchopitelná píseň, výstižně charakterizuje celé album. Skladba balancující na tenké hranici mezi kýčem a genialitou, která užívá osvědčené dadaistické metody s nahodilými slovy bez hlubšího kontextu, zde doprovázející bezstarostné noční poskakování, byla rozhodně pravou volbou. Párty dětinsky se radujících snílků, dobrovolně zběhlých z tíživé a uspěchané reality, však ani v ostatních skladbách nekončí. O tomto díle se skutečně dá říct, že se úmyslně odvrací od pravidel, která diktují všeobecně zaběhlé konvence hlavního proudu, byť svou chytlavostí (ne však laciností) předčí i tu nejvýraznější popinu. Když jej srovnávám se staršími alby SUNSHINE, vyjde mi z toho velmi umě namíchaný koktejl z již zmíněného „Moonshower And Razorblades“ a sedm let starého „Velvet Suicide“ (2000). Snílek je však otevřenější, co se týče inhalování nápadných melodií, a více si užívá vlastní svobodomyslnosti. K frustraci z nepochopení ale nedochází, ta totiž byla kapelou zanechána ve vlastní průkopnické minulosti. Stejně jako na „Velvet Suicide“ i zde pozoruji křehké kytarové linky, žijící z dávného odkazu britských THE CURE a JOY DIVISION. Jsou však umocněny moderními zvukovými vymoženostmi a tak stylově zařazuji SUNSHINE po bok současných následovníků velké post - punkové vlny BLOC PARTY, byť se jihočeši bojí výrazných melodií podstatně méně než zmínění Britové. A to je dobře. Příkladem budiž trojice skladeb „Keep Your Eyes Open Wide“, „Ghetto“ a „Days Will Never Be The Same“, které představují to nejlepší, pod čím se kdy SUNSHINE podepsali.

„Dreamer“ je dospělé album zkušené kapely, která přesně ví, co chce sdělit, a jak svůj výtvor nastylizovat. Stejně jako jeho předchůdce je v poměru k zahraničí konkurence schopné a může se bez problémů měřit s kteroukoliv kapelou představující špičku totožného žánru. Stejným způsobem také kouzlí s moderními zvuky, přistupuje bez předsudků k chytlavým momentům a nechává posluchače si to celé užít bez nutnosti o něčem hloubat. „Dreamer“ prostě baví a to není v případě tuzemských rockových kapel, které buďto ve snaze pobavit snadno upadnou k recesi a parodii, nebo naopak ve snaze zachovat si vážnost zápasí s vlastní rockovou urputností, zrovna málo.