S přibývajícími léty člověk za závojem všednosti pomalu ztrácí schopnost vidět svět, jenž mu v dětských očích přidal tak magický a i ta nejobyčejnější věc se v hravé a nezkažené mysli najednou stala velmi důležitou. Texaský kvartet však vedle takových SIGUR RÓS patří mezi ty čestné výjimky, jež si tuto vlastnost stále drží a dokáží ji promítnout do plastické krajiny, tvořené jiskřivými hudebními plochami. EXPLOSIONS IN THE SKY se nachází někde uprostřed širokého hudebního proudu, jímž se nechávají unášet např. GOODSPEED YOU! BLACK EMPEROR či ostřejší MOGWAI, jejich dnes již tolik široké pojetí post rocku a instrumentálního rocku ale (až na výjimky) zcela opomíjí ony záblesky temnějších nót a naopak se svým výrazem a rozvláčností nálad blíží spíše melancholickému přemítání japonských MONO, jejichž citlivý a minimalistický přístup rovněž dokáže z každodenních věcí vykouzlit barevné plátno, náhle plné velmi nevšedních příběhů.

„All Of The Sudden I Miss Everyone“ je po delším čase zcela plnohodnotnou deskou (nebudeme-li brát v úvahu filmový soundtrack „Friday Night Lights Original Soundtrack“ a experimentálně laděnou nahrávku „The Rescue“), na níž EXPLOSIONS IN THE SKY plně zúročili lety nabyté zkušenosti a především rozpracovali hudební nápady a polohy, které se na  „Earth Is Not a Cold Dead Place“ zdály předurčovat možný směr další tvorby. Živější, éteričtější a rovněž více dynamičtí – takoví jsou EXPLOSIONS IN THE SKY na aktuální nahrávce. Převažující rozjímavé ševelení třetí desky transformovali do mnohem bohatší, barevnější a do jisté míry i přímočařější podoby, dá-li se tak o jejich hudbě mluvit, zcela vypouštěje někdejší sáhodlouhé, intimně laděné plochy. „All Of The Sudden I Miss Everyone“ je tak vzdouvajícím a neustále se měnícím oceánem nálad, jehož vlny se přelévají mezi již dobře známou jiskřivě ševelící kontemplací otevřené vodní plochy a skalnatými břehy, o které se rozbíjí do rozprostraněné zvukomalby, jež se zčásti blíží kulminujícím okamžikům MONO. Jejich charakteristické, přízračné hlukové stěny však záhy mizí kdesi v dáli a prostor vyplňuje křišťálový zvuk zvedající se nad mraky. Skladby se opět jeví spíše jako střípky nálad a dílčích motivů, umně pospojovaných do jednoho celku, který však i nadále do jisté míry rezignuje na jakékoliv formálnější pojetí struktury tak, jak je velmi běžné, nechávaje skrze tóny a zvuky jakoby samovolně plynout příběh, jenž si žije vlastním životem a který posluchačovu mysl rozpouští v příjemné letargii a lehkém, melancholickém přemítání, místy zvukově zdůrazněném a vypjatém tam, kde dosahuje vrcholu.

Od prvních krůčků na desce „How Strange, Innocence“ se EXPLOSION IN THE SKY vypracovali ve svébytně znějící kapelu, kterou lze bez skrupulí řadit mezi současnou špičku dané hudební škatulky. Texaská čtveřice nepříchází s přelomovými nápady, ale velmi velmi zručně a po svém rozvíjí to, čemu položili základy nestoři žánru. I přes vyšší podíl přímočarosti a oproštění se od někdejší až přílišné rozvláčnosti však hudba EXPLOSIONS IN THE SKY i nadále, podobně jako u mnoha jiných reprezentantů tohoto směru, příznačně plyne jakoby odnikud nikam, postrádaje trvale pevný záchytný bod v podobě prvoplánově zapamatovatelných melodií a struktur. Ponoříte-li se však a necháte volně unášet proudem, pevné místo si vás najde samo.