A hrome, pohleďme, jak ďábelsky disponované bardy má Ježíš Kristus!
O Jacob´s Dream se v časech vydání debutového alba šuškalo jako o jedné z největších nadějí a talentů amerického power metalu - no, nyní došuškáno jest! Je jisto! Kotouč Theater Of War je nabitý čirou energií síly a melodie, skvělými nápady a velmi jímavými momentkami. Hudební náplň je plná kytarových bodáků, skvěle umístěných kláves a kousků, na které se nezapomíná. A přitom - formulka Jákobova snu je vlastně úplně jednoduchá: přímočarost. Tah jakým disponuje Theater Of War nepřekvapí snad jen pamětníky dob, kdy mocný Hůn šturmoval na nebohou matičku Rus. Riffy jsou postavené na syrovém zvuku a veškerá instrumentace spouští občas takovou bandurskou, že z toho lezou oči z ďůlků. Například v titulním kousku vyvádí elektřina naprosto brutální škumprnágle - zuřivý pulz kytarového dua Eddleblute - Berry narušuje i srdeční činnost posluchače!

Kooperace obou sekerníčků je hotovou power metalovou Biblí! Vyslechněte úvodní vypalovačku Sanctuary a tiše obdivujte, co se dá z jednoduché melodiky vykřesat za dynamické ohně! Nikdy nikde na tomhle albu nemáte pocit ztráty orientace nebo niti, je to parádní monolit brutality a skvělých instrumentálních partů. A což pak vokál - PROBŮH!!! Jakkoli Vám David Taylor může vzhledem připomínat neobratného medvěda, jakmile začne fonovat, máte co do činění s andělským kastrátem! Otřásejte se kůry nebeské!!! Až do výšin vystupuje ten brilantně vyšponovaný vokál, který přeze všechnu dimenzovanost dokáže ještě přidat feeling, ale jaký! Nádherná balada Sarah Wiliams je toho demonstrací více než důkladnou - přitom její kvintesence je prostá prostinká: vybrnkávání a perfektní vokální linka! Jenže tudy vede cesta do nebes - dokázat z jednoduchosti vytlouct absolutní maximum.

Texty přetékají odudky násilí a moudrými apostrofami, ba i Kristem, který zlého Satana vymete z ráje, až se Největšímu z rebelů bude z paroží kouřit. Vadí Vám to? Mně ne! Tady nejde o černoprdelnickou pózu, nýbrž o něco, co se v kontaktu s hudbou dá asimilovat bez nevolnosti. Krom toho, po všech těch blasfemických blitkách se nějaká ta dobře udělaná Boží óda celkem šikne. I druhá strana má totiž svého Pána ráda...

Jak asi usuzujete z množství vykřičníků, zde se kritizovat nebude. Theater Of War je jedním z těch fláků, pro které se vyplatí metal poslouchat. Je to dokonale harmonická symbióza všeho, co dělá power powerem, navíc provedená tak brilantně, že veškeré škarohlídské rýpání je hodno řádné herdy na solar. A to prosím říkám jako člověk, který krom kříže, na němž dodýchal svatý Petr, žádného jiného neuznává...