NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Docela by mě zajímaly reakce ostatních lidí na to, když se poprvé doslechnou o kapele, která se prezentuje jako „Scandinavian symphonic-folk-speed-prog-metal“. Zavání to úsměvnou splácaninou, na druhou stranu se dnes podobně prezentuje velké množství kapel. Stačí, aby použili trochu orchestrálních samplů, a mají symphonic. Dvě tři skladby postaví na nějaké rádoby lidové tancovačce, případně si pozvou houslistu a hned mají druhou položku. Speed zmiňovat netřeba a s progem se obraťte na Jeho hbitostrunnost Darkmoora, nicméně v tomto kontextu stačí zahrát trochu propracovanější sólo a je to doma. Nezáleží však na tom, co všechno se splácá dohromady, ale jak.
Jenže s WUTHERING HEIGHTS to tak snadné nebude. Ve snaze jejich tvorbu nějak přiblížit mě záhy napadli australští VOYAGER, kteří mají stejnou úchylku motat všechno dohromady a zároveň talent to smotat smysluplně. Jenže to jsem tam, kde jsem byl předtím, protože ty také zná málokdo. Tak holt začneme od začátku. WUTHERING HEIGHTS jsou dánskou kapelou hrající již dobrých deset let a „The Shadow Cabinet“ je jejich už čtvrté album. Proč ta předchozí do redakce nedorazila mi není známo, protože tahle kapela si pozornost zaslouží. A pokud jde o úsměvné sousloví „symphonic-folk-speed-prog-metal“, tentokrát to vystihuje poměrně přesně a bez nadsázky. Na speed/power metalovou kostru svých skladeb dokázali nabalit slušný ranec hudebních motivů z mnoha žánrů a inteligentně je zakomponovat. Nenechte se však zmýlit úvodní „Demon Desire“ a „Beautifool“, které jsou na „The Shadow Cabinet“ tím nejslabším materiálem, sice jde o pořádně našlápnuté rytmy á la GAMMA RAY, ale v kontextu celé desky jde o konvenční materiál. Skutečný „The Shadow Cabinet“ začíná až od „The Raven“ (pane Iommi, nechybí vám riff?) a opravdová porce nápadité muziky se točí okolo skladby „Apathy Divine“. WUTHERING HEIGHTS (God bless copy/paste …and Emily Brönte) se nutí do slušných instrumentálních výkonů a krkolomných kytarových a klávesových sól. Všechny skladby jsou svižné, rytmicky proměnlivé, protkané více motivy. Co tihle Dánové prostřídají za melodie během jedné skladby by mnohým stačilo na celé album. Jak příjemné je si poslechnout speed metalové písně, které postrádají schématičnost! Zpracování lidových nápěvů mi přijde jedním z nejsilnějších aspektů hudby WUTHERING HEIGHTS. Na rozdíl od některých „pagan“ kapel je jim jednoduchá melodie jen odrazovým můstkem pro další rozpracování, u skladeb jako „Envy“ bych se termínu progress-folk vůbec nebránil. Ostatně u této skladby, nevím nakolik záměrně, si zrovna vzali na mušku hollentonovskou „Premonition“ z „Domus Mundi“. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že občas to s tou variabilitou přeženou a jisté spoje jim drobet skřípou. Méně je někdy více. Ale celkově velmi příjemný dojem z alba zůstává nenarušen. Pokud si chcete poslechnout inteligentní, svižný metálek okořeněný o mnoho dalších vlivů, „The Shadow Cabinet“ si nenechte ujít.
Pejsek a kočička vařili metalový dort, tu přidali tohle, tu přimíchali špetku onoho, nakonec vše okořenili bylinkami z dalekého severu a světe div se, jejich dort se povedl a ke všemu je i chutný.
7,5 / 10
Nils Patrik Johansson
- zpěv
Erik Ravn
- kytara, klávesy, mandolina, sbor
Martin Arendal
- kytara
Andreas Lindahl
- klávesy, sbor
Teddy "Dr.Müller" Möller
- basa
Morten Gade Sørensen
- bicí, sbor
1. Demon Desire
2. Beautifool
3. The Raven
4. Faith - Apathy Divine Part I
5. Envy
6. Snow - Apathy Divine Part II
7. Sleep
8. I Shall Not Yield
9. Reason ... ?
10. Carpe Noctem - Seize The Night
11. Midnight Song (bonus)
The Shadow Cabinet (2006)
Far From The Madding Crowd (2004)
To Travel For Evermore (2002)
Within (1999)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Locomotive Records
Stopáž: 1:00
Produkce: Tommy Hansen, Erik Ravn
Studio: Jailhouse Studios
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





