A hle, jakmile dirigent odešel do zákulisí (conductor´s departure = dirigentův odchod) začala ANATA vyhrávat úplně jinou písničku, jen tak mimochodem o poznání lepší než kdykoli v minulosti. Zdá se, že spolu s taktovkou upjatého pána zmizela i mnohá stylová klišé, která nadějné seveřany držela dlouhou dobu v šachu, na ztracených pozicích z nichž je postup do vyšších výkonnostních pater rovný zázraku. Docela dobře si pamatuji, když mladickým nadšením oplývající akvizice z Varbergu debutovala v roce 1998 ve jménu „The Infernal Depths Of Hatred“. Album sice přesně zapadlo do dobové atmosféry, leč stalo se pouze jednou z mnoha bezejmenných a zcela uniformních nahrávek, které gothenburská revoluce zanechala jako svůj vedlejší produkt.

Budoucnost se však jako temná nakonec neukázala, neb následující dvě kolekce, především pak ta předloňská „Under A Stone With No Inscription“, znamenaly ve směrování ctižádostivých Švédů dokonalý obrat. Chvályhodná metamorfóza byla završena tento rok, již není potřeba svazujícího diktátu dirigenta ani neúprosné vlády jeho taktovky, ANATA ročník 2006 je totiž zcela svéprávná kapela, která nemá potřebu citovat stokrát vyřčené a destilovat stokrát destilované. Pravda, ona „gothenburská škatulka“ byla Skandinávcům těsná již delší dobu, samozřejmě, ale teprve až na „The Conductor´s Departure“ mám pocit, že skupina je konečně sama sebou, prosta těsných pout s překrásnou, leč umělecky zcela vyčerpanou minulostí.

ANATA dokáže poutavým způsobem fúzovat náročnější melody thrash/death fragmenty (při poslechu se mi vkrádají na mysl třeba DARKANE nebo BY NIGHT) s techno death metalem, který produkují kupříkladu VISCERAL BLEEDING nebo naprostí profesoři v oboru krkolomných rytmů – SPAWN OF POSSESSION. Tady ale velké pozor, toto přirovnání berte v přísně orientačním kontextu, s jeho pomocí chci pouze naznačit, že ANATA tvoří jakýsi vývojový mezičlánek mezi konzervativní a progresivní tváří současné švédské scény. Už tak specifickou a pro krajinu původu hodně netypickou hudební syntézu ještě více zpestřují četné výlety do atmosféricko doomových nebo dokonce black metalových sfér. Multi-stylové kočkování jde evidentně k duhu i vůdčí osobnosti kapely Fredriku Schälinovi, jehož hlasivky vibrují jedna radost a nenásilně přeskakují z jedné polohy na druhou. Jen škoda, že se vedle nejrůznějších hrdelních deklamací nedočkáme žádných čistých vokálů, vždyť barevná hudební koláž v podání ANATY by dokázala absorbovat nejeden hitovější bridge či refrén. I tak si ale čtvrté studiové album zajímavých seveřanů vaši pozornost jednoznačně zaslouží, pokud máte v oblibě intenzivní thrash/death metalové hrátky a současně nepohrdáte ani techničtějšími záležitostmi, mohlo by pro vás „The Conductor´s Departure“ být tou pravou volbou. Ideální kompromis, jenž má ambice uspokojit celé spektrum posluchačů, skalními zatvrzelci počínaje a náročnějšími experimentátory konče.