LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„The Raven Ride“ je už třetím albem od EMPIRE, a tak tento text berte také trochu jako zpytování našeho svědomí, že zde dosud jméno této kapely nezaznělo. Než se však budu pokoušet o seznámení s EMPIRE, bude nejlepší, když se podíváte na jména hudebníků. Pak už asi bude pro mnohé další text zbytečný, neboť přibližný obrázek o obsahu kotouče již budou mít. EMPIRE se zrodil především v hlavě kytaristy Rolfa Munkese, který je znám ještě z německé „true heavy“ metalové kapely MAJESTY (někde na Metalopoli recenzi na tuto kopírku MANOWAR najdete). Ovšem v případě EMPIRE se dal dohromady s výbornými, ostřílenými hudebníky. Na všech albech se na tvorbě hudby podílel Neil Murray (WHITE SNAKE, BLACK SABBATH) a na prvních dvou albech na klávesy asistoval Don Airey (BLACK SABBATH, RAINBOW, OZZY OSBOURNE /vzpomeňte intro k Mr Crowley/, v současnosti u DEEP PURPLE), na „The Raven Ride“ se kláves ujal rovněž Rolf Munkes. Za bubny sedí Andre Hilgers (AXXIS, SILENT FORCE). A Tony Martin na postu zpěváka je asi největším lákadlem celého alba. U EMPIRE je sice až od druhého alba, ale s Murrayem hrál už u SABBATů, před pár lety se opět sešli v projektu RONDINELLI (album „Our Cross Our Sins“). Tonyho Martina společně s Donem Aireym bylo možno slyšet i v projektu THE CAGE (1998). Martin sám o sobě je v posledních letech velmi aktivní, byť třeba jeho poslední deska „Scream“ se až tolik nevydařila.
Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. Ovšem v případě EMPIRE, či dalších počinů Tonyho Martina a Neile Murraye, se snad ani nic jiného než kvalitní hard rock neočekává. Na jednu stranu je album opravdu našlápnuté, hutné a kdo má rád starý dobrý hard rock, si přijde na své. Střední tempo, těžké riffy, silné melodie a především brilantní vokál Tonyho Martina, to je dnešní tvář EMPIRE. Už titulní „The Raven Ride“ je opravdu povedená věc. Album podobně jako případě projektu RONDINELLI nejvíce připomíná sabbatovká období „The Headless Cross“/„Cross Purposes“, navíc závěrečná „The Devil Speaks, The Sinner Cries“ je perfektní rocková balada, která jako by „The Headless Cross“ z tracklistu vypadla. Na druhou stranu by se albu dala vytknout ta samá slabina, jakou v případě „Scream“ zmiňoval už Louža, a sice že je až příliš retrospektivní. Jestli byl Munkes starými pardály až příliš ovlivněn, nebo jejich tvorbu až nezdravě obdivuje nevím, ale jeho mladá krev na albu příliš citelná není.
Uvidíme v jakém projektu a v jaké kombinaci se tito pánové příště sejdou, ale určitě si jejich počin opět rád poslechnu. „The Raven Ride“ je beze sporu skvělá deska, možná jedna z nejlepších hard rockových desek z poslední dekády ozdobených vokálem Tonyho Martina. Máte-li rádi tento styl, „The Raven Ride“ se vám bude určitě líbit.
„The Raven Ride“ je skvělá deska, možná jedna z nejlepších hard rockových desek z poslední dekády ozdobených vokálem Tonyho Martina. Máte-li rádi tento styl, „The Raven Ride“ se vám bude určitě líbit.
7,5 / 10
Tony Martin
- zpěv
Rolf Munkes
- kytara, klávesy
Neil Murray
- basa
André Hilgers
- bicí
1. The Raven Ride
2. Breath
3. Carbon Based Lifeform
4. Satanic Curses
5. Al Sirat - The Bridge To Paradise
6. What Would I Do?
7. Changing World
8. Maximum
9. I Can't Trust Myself
10. The Devil Speaks, The Sinner Cries
Vydáno: 2006
Vydavatel: AOR Heaven Records
Stopáž: 45:55
Produkce: EMPIRE
Studio: Empire Studios
-bez slovního hodnocení-
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!