TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Třináct důvodů proč Chuck Norris nemá tuhle desku rád:
1) Cover verze jsou Chucku Norrisovi k smíchu, protože jediným originálem je Total gym.
2) Chuck Norris neuznává cover verze. Když se rozhodne udělat cover verzi Chuck Norris, nemluvíme víc o cover verzi a originálu, nýbrž o skladbě Chucka Norrise a její demo verzi.
3) Cover verze nemají duši, kterou by mohl Chuck Norris poslat k čertu.
4) Důvodem nahrání desky bylo, aby se na skupinu nezapomnělo, jenže jediná skutečně nezapomenutelná událost všech dob je narození Chucka Norrise.
5) "Cemetary Gates" je oficiální název jakýchkoliv dveří, do kterých vstoupí Chuck Norris.
6) Chuch Norris nesnáší QUEEN, protože Fredie Mercury nosil ještě přiléhavější gatě než on sám a než ho za to stihnul potrestat, klidně si umřel na AIDS.
7) METALLICU Chuch Norris nenávidí od doby, kdy ve skladbě „Master Of Puppets“ nezaznělo ani jednou jeho jméno.
8) MOTLEY CRUE k makeupu používají šminky, Chuck Norris pěst.
9) Chuck Norris respektuje jen jediný hudební nástroj - bicí!
10) Zaměníme-li 5 písmen ve slově Anatomy a přidáme 4 další, dostaneme Chuck Norris - a boží jméno se nemá brát nadarmo.
11) BETWEEN THE BURIED AND ME existuje jen tenká hranice. Chuck Norris.
12) Jakoukoli prezentaci skladeb „The Day I Tried To Live“ a „Kickstart My Heart“ považuje Chuck Norris za otevřenou provokaci.
13) Chuck Norris nemá rád dlouhé skladby, těžko se s nimi dělá krátký proces.
Bonus, aneb co by měl každý správný metalista vědět:
Díky přesnému kopu do genitálií protivníka se Chuck Norris dá považovat za vynálezce heavymetalového ječáku. Ječák se původně hláskoval: „Yeah, Chuck!“
PS: Pokud Vám tato „recenze“ připadá příšerná, máte pravdu. Ani nemůže být dobrá, protože: „Všechny vtipy o Chucku Norrisovi jsou zoufalé, vyjma těch co vymyslí on sám.“
Hoši by peníze z této naprosto zbytečné desky měli raději dát na charitu. I Chuck Norris na ni přispívá, co mu náboje stačí.
Tommy Rogers
- vokál, klávesy
Dusty Waring
- kytara
Paul Waggoner
- kytara
Dan Briggs
- basová kytara
Blake Richardson
- bicí
1. Metallica "Blackened"
2. Motley Crue "Kick Start My Heart"
3. Soundgarden "Day I Tried To Live"
4. Queen "Bicycle Race"
5. King Crimson "Three Of A Perfect Pair"
6. Pink Floyd "Us And Them"
7. Smashing Pumpkins "Geek USA"
8. Earth Crisis "Forced March"
9. Sepultura "Territory"
10. Blind Melon "Change"
11. Faith No More "Malpractice"
12. Depeche Mode "Little 15"
13. Pantera "Cemetery Gates"
14. Counting Crows "Colorblind"
Colours II (2021)
Automata II (2018)
Automata I (2018)
Coma Ecliptic (2015)
The Parallax II: Future Sequence (2012)
The Parallax: Hypersleep Dialogues (EP) (2011)
The Great Misdirect (2009)
Colors (2007)
The Anatomy Of (2006)
Alaska (2005)
The Silent Circus (2003)
Between The Buried And Me (2002)
I když je teprve červenec, s naprostou jistotou můžu již teď prohlásit, že BETWEEN THE BURIED AND ME natočili nejvíce zbytečnou desku tohoto roku. Nahrát prakticky identické covery (pravda, originální verze v podání BLIND MELON a hlavně MOTLEY CRUE neznám, ale snad mi Stray s Chuckem prominou) je nebetyčnou drzostí a přízemním pokusem vytáhnout z kapes fanoušků nějaký ten dolar navíc.
Spolu s Chuckem Norrisem požaduji rezolutní vyloučení kolegy V-Dura z redakčního týmu. A to za neodpustitelné znevážení schopností legendárních rockerů MOTLEY CRUE. Co se týče samotného alba "Anatomy" od BTBAM jde samozřejmě díky naprosto neinvenčnímu zpracování skladeb o zbytečnost - navíc v případě MOTLEY CRUE se na svatý originál nesahá.
Možná to úplně nesouvisí s recenzovanou deskou, ale s její náplní určitě aneb další známá fakta o působení Chucka Norrise na metalové scéně.
- Poslední desku ROTTEN SOUND nabubnoval lehce nervózně si poklepávající Chuck Norris
- Euronyma zabil Chuck Norris, protože nechtěl aby šel Varg sedět jen tak za nic
- Každý black metal je velmi evil, pokud v hledišti není Chuck Norris
Po loňské velmi povedené řadovce „Alaska“ se BETWEEN THE BURIED AND ME rozhodli spáchat album cover verzí zřejmě především proto, aby se na tuhle nadějně rozjetou kapelu nezapomnělo. To co se díky velmi různorodému a k osobitému předělání lákajícímu výběru skladeb zdálo jako zajímavý tah však ve výsledku nabralo podobu snad až smutného znechucení nad neosobní a fádní sterilitou provedení. Toto nie sú cover verzie aké mám rád.
Jak má vypadat album coverů s vysokým vkladem vlastní invence mi ukázali například A PERFECT CIRCLE se svým „eMOTIVe“, BETWEEN THE BURIED AND ME se svou kolekcí „The Anatomy Of“ vytyčují cestu, jak by podobné CD rozhodně vypadat nemělo, tento počin je z hlediska tvůrčího arsenálu skupiny naprosto zbytečnou investicí energie do něčeho, kde není ani stopy po nápaditosti, kterou předvedli na minulé fošně.
Ačkoliv jsem nesdílel redakční nadšení nad loňskou "Alaskou", nebylo možno té kolekci upřít snahu o co největší rozmanitost a petrost, a přestože byl výsledek o kapánek více pejskokočičí, než by bylo záhodno, určitě si zasloužil pozornost. O "Anatomii" však nic podobného nelze tvrdit ani omylem. Když už mám potřebu vydávat desku cover verzí (a výčet původních autorů JE rozmanitý), chtělo by to do nich přidat dostatek vlastního náhledu na věc. Jinak se stanou tu více, tu méně nudnou sbírkou písniček, které jste už někde slyšeli a téměř vždy v lepší úpravě. BTBAM evidentně nemají na Anatomii buňky, jejich výklad je nudný a nezáživný. Půjdu raději na Heavyvědu s Loužou, tam je aspoň legrace. (Bez hodnocení, neb není co hodnotit)
Pre ktorúkoľvek kapelu je určite skvelé, keď sa v skúšobni, či na koncerte zabáva hraním cover verzie svojej obľúbenej skladby. Choďte sa prejsť v sobotu podvečer medzi garáže pri bratislavskom prístave, ak ani raz nezačujete nejakú METALLICU, či SEPULTURU, môžete mi kedykoľvek prísť dať facku do budovy, kde sídli Metalopolis.
BETWEEN THE BURIED AND ME majú za sebou fantastický album "Alaska". Rozhodli sa vydať album cover verzii, pretože si možno mysleli, že sa ním nedá nič pokaziť. Bohužiaľ áno. Z unikátnej a talentovanej kapely sa medzi drážky CD nedostalo nič. Sterilné, otrocky okopírované, nudné skladby, ktoré takmer bez výnimky nesiahajú originálu ani po členky (tou výnimkou je snáď len ultrazlá "legenda" MOTLEY CRUE, ktorej skladby sa snáď viac ani nedajú pokaziť).
Možno by to bolo "len" na sklamanie. Vďaka trúfalému a drzému pokusu o cover PINK FLOYD to už však útočí až na hranicu znechutenia.
BETWEEN THE BURIED AND ME nám ešte dokážu, že sú kvalitná kapela. Tento album ignorujte. Je skoro tak zlý, ako "Enjoy The Silence" v podaní LACUNA COIL.
Škoda plytvať slovami a časom...
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.