OF MICE & MEN - Another Miracle
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kanada, zlatá Kanada. S prihliadnutím na počet obyvateľov dáva rockovému a metalovému svetu veľmi málo kapiel. Kvantitu však v plnej miere nahrádza kvalita. RUSH, VOIVOD, DEVIN TOWNSEND, SAGA, NO MEANS NO... a THREAT SIGNAL. Že vám tí posledne menovaní nič nehovoria? Tak to by ste mali zbystriť pozornosť. Rok 2006 totiž patrí mladíkom z Hamiltonu, priemyselného mesta niekde medzi Torontom a Niagarskými vodopádmi.
Niekedy je to všetko až šokujúco jednoduché. Stačí nahrať za asistencie domáceho PC zopár skladieb, zavesiť ich na nete a o pár mesiacov vydáva váš debutový album najväčšie nezávislé metalové vydavateľstvo na svete. Ak v poslednej vete hľadáte háčik, na ktorý sa dajú zavesiť tri divé svine, ste pochopiteľne na správnej ceste. Ono sa to síce dá, ale treba splniť niekoľko dôležitých podmienok.
1. Gitaristi vo vašej kapele musia svoje nástroje drhnúť štýlom, pri ktorom by uznanlivo kývali hlavami aj borci z MESHUGGAH. Riffy ostré ako žiletka a ťažké ako ruské nákladiaky treba občas striedať so sólami a vyhrávkami ako vystrihnutými z učebníc prog-metalových machrov. Rytmika by mala byť strojovo presná, aby sa majstri sekerníci mali pri svojich riffo-orgiách o čo oprieť. Najmä bubeník musí byť rýchla, z reťaze odtrhnutá divá zver.
2. Máte rozhodne vyhraté, ak spevák používa svoj hlas spôsobom, pri ktorom vám napadne napríklad to, že keby pôsobil u MASTODON, tak naozaj platí novinársky slogan z posledných rokov „Goodbye Metallica, Hello Mastodon!“. Buďte preto radi, že je vo vašej kapele. Je absolútne úžasné, ako strieda brutálny rev v štýle švédskeho tura Jensa Kidmana s vreskotom Jesseho Leacha na prvých doskách KILLSWITCH ENGAGE a melodickými orgiami, pri ktorých ako keby si to rozdávali Speed zo SOILWORK a Burton z FEAR FACTORY.
3. Ani jeden z predchádzajúcich bodov neplatí pri absencii kvalitných nápadov. Musia byť také, aby poslucháč v priebehu viac ako štyridsiatich minút vnímal vašu muziku so zatajeným dychom. Ideálne je, ak sa pri troch-štyroch skladbách dýchanie úplne zastavuje a dochádza k totálnej extáze metalového fanúšika s dobrým vkusom.
Znie to možno neuveriteľne, ale skutočne sa nájde kapela, ktorá všetko toto spĺňa. Ak tipujete Kanaďanov THREAT SIGNAL, s okamžitou platnosťou sa zaraďujete do skupiny typických metalistov (na základe dlhoročných sociologických prieskumov nášho vzácneho čitateľa pocitaca) s vysoko nadpriemerným IQ a záľubou v tenise a kvalitnej próze.
Album „Under Reprisal“ produkoval Christian Olde Wolbers, gitarista slovutných FEAR FACTORY. K jeho slovám o najlepšom debutovom albume a najväčšom prekvapení roku 2006 sa s radosťou pridávam.
Horúci kandidát na žatvu ocenení typu Debut roku, Objav roku, Prekvapenie roku. Go Canada Go!
9 / 10
Jon Howard
- spev
Kyle McKnight
- gitara
Rich Howard
- gitara
Marco Bressette
- basgitara
George Parfitt
- bicie
1. Rational Eyes
2. As I Destruct
3. One Last Breath
4. Seeing Red
5. A New Beginning
6. Counter Balance
7. Inane
8. Now
9. Faceless
10. Haunting
11. When All Is Said And Done
Vydáno: 2006
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 47:07
Produkce: Christian Olde Wolbers
Zajímavý debut nám to nečekaně přiletěl z Kanady. THREAT SIGNAL se na nás vrhají z poněkud jiného úhlu než je za velkou louží populární new-metalový trend. Hlavní potenciál skupiny tkví v bravurním zpracování, proměnlivosti, výborné produkci a variabilním vokálu. Působí to našlapaně, skvěle to odsýpá, agresivita se střídá s melodickými pasážemi. Bohužel nenacházím naplnění onoho třetího Rudiho bodu, album je sice plné nápadů, ale je třeba také zvážit, kde se tyhle nápady vzaly. THREAT SIGNAL totiž místo aby se snažili stvořit vlastní tvář, pouze zařadili zpátečku svého stroje času. Zřejmě sázejíce na to, že dnešní mladí už si nepamatují hudbu deset a více let starou, namíchali staré MESHUGGAH, PANTERA a FEAR FACTORY. Udělali to zručně a poutavě, jejich vlastní příspěvek však hledám marně. Přesto se dá říct, že je to deska vydařená, a jelikož se jedná o debut, dá se nad jistou neoriginalitou materiálu přivřít očko.
Kolega Rudi nezvykne v případě nejednoho metalového "objevu" šetřit superlativy. I THREAT SIGNAL patří do skupiny rychlokvašek, na jejichž existenci si už za pár vzpomene jen málokdo. Kapela prostě bere kde se dá. Tu slyšíme meshuggahovské riffy, tu melodiciké refrény alá FEAR FACTORY, jindy zase podbízivé "emo" melodie ve stylu LINKIN PARK. Vše hezky zaobaleno do kvalitního zvuku a hurá lovit prodejní čísla. Dobře, dobře, tolik kritika. Na druhou stranu musím uznat, že se to fakt dobře poslouchá a nejedna melodie či refrém mi v dobrém slova smyslu utkvěl v paměti. Své příznivce si kapela určitě najde, o tom nemám nejmenších pochyb.
-bez slovního hodnocení-
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.
Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!
Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.





