Už v minulých letech neskrývali MINISTRY své znechucení ze zahraniční politiky Spojených států. Na nové nahrávce „Rio Grande Blood“ vše vyvrcholilo v rozsáhlou protibushovskou propagandu, neboť kritika amerického prezidenta je náplní všech zde umístěných skladeb. Slyšel jsem názory, že si Jourgensen dobře uvědomuje počet Bushových odpůrců a příliš účelově a okatě sází na nekompromisní postoj, kterým by si mohl získat zástupy svých nových sympatizantů. Já osobně se domnívám, že MINISTRY byli vždy kapelou silně proti-republikánsky založenou a nic na tom nezmění žádný prezident, byť současný neobratný Texasan spíše přilil olej do už dlouhodobě hořícího ohně. Ať už jsou tedy jejich úmysly čisté či nikoliv, jde především o zhodnocení tvrdé hudby a ta se znovu (stejně jako u předchůdce „Houses Of The Molé“) velmi povedla.

K nahrávání se v polovině loňského roku sešel opravdu „all stars“ tým, vždyť vedle Jourgensena kapelu MINISTRY dnes tvoří kytarista PRONG Tommy Victor, baskytarista KILLING JOKE Paul Raven i Joey Jordison – bubeník SLIPKNOT. Úvodní titulní skladba „Rio Grande Blood“, prošpikovaná úryvky nasamplovaných projevů amerického prezidenta, jakoby stanovila, jakým směrem se bude celé album ubírat. MINISTRY současnosti, to je především vysokorychlostní kytarový nářez po vzoru metalového rukopisu SLAYER opatřený industriálním zvukovým kabátcem. Latinská flákota „Seňor Peligro“ to je mohutný thrash metalový buldozer, který svými pravdami nekompromisně rozrývá iluzorní políčka i těch nejotrlejších idealistů a amerických patriotů. Vysoká škola metalové riffařiny. Titánské vřeštění kytar v úvodu rozmáchlé „Fear (Is Bussiness)“opravdu nahání strach a když se skladba po dvou minutách zlomí v thrashový úprk a někde v dáli v hukotu kytarového bahna jsou slyšet zběsilé kostelní zvony signalizující počátek apokalypsy, napadne Vás znovu paralela se SLAYER (být to jejich nahrávka, pak je bezpečně nejlepší od doby „Seasons In The Abyss“ – pozn.autora). Ústřední skladbou celku je monument „Lies, Lies, Lies“ s klenutým táhlým refrénem. Zřejmě pomyslný vrchol celého alba. A kdo myslíte, že je bez skrupulí v další písni nazýván „The Great Satan“? Správně, je to znovu on! Na albu jsou přítomní i mnozí hosté z nichž nejvýraznější vklad zaznamenali: Jello Biafra, jehož afektovaný vokál zajímavě obohatil ironickou šlehu „Ass Clown“ a samozřejmě Liz Constantine, které patří ten nádherný orientální zpěv určující atmosféru v pomalém tempu vedené závěrečné skladbě „Khyber Pass“. Ta vytrvale hypnotizuje posluchače a umocňuje v nich pocit napětí a očekávání věcí příštích. Zároveň funguje jako tajemné, bombastické outro, jako náhled do nedaleké lidské budoucnosti. Celkově bych album viděl jako jedno z netvrdších, nejživelnějších a dejme tomu nejvíce metalových, jaké kdy MINISTRY za celou kariéru spáchali. Kytarovým riffům patří výrazové popředí, jsou určujícími nástroji, samply však znovu vydatně dotvářejí nebezpečnou atmosféru globálního chaosu.

Nové album „Rio Grande Blood“ neklesá pod vysoko nastavenou laťku předchozím „velkým“ come-backem „Houses Of The Molé“ z roku 2003. Naopak, v mnohém dotahuje chtěné vyjadřovací prostředky k dokonalosti. Jeho menší nevýhodou oproti předchůdci je však fakt, že přichází na řadu jako druhé a také, že je přece jen o něco méně různorodé. Současní MINISTRY mají zdrcující životní energii, která je dle mého názoru ještě větší než v dobách legendární a velmi úspěšné desky „Psalm 69“. Fantastické album, plné zdrcujícího thrashe a post moderního kraválu, jehož textová alfa i omega má jméno George W. Bush. Nekompromisní kritika jeho osoby je náplní téměř každého okamžiku. Dovedu si tedy představit, že nedaleko domu Ala Jourgensena v tuto chvíli zřejmě postává nenápadná federální dodávka.