Od tzv. progresivního metalu dávno nečekám více než přesně obtažené šablony a pravidelné vykradačky hrobek žánrových velikánů, kteří se pozvolna také začínají motat v kruzích. Trochu začarovaný les, tenhle „progresivní“ metal. Přesto se jednou za čas přihodí, že některá kapela zručně obtáhne kontury a šikovně vyčóruje pohřebiště a ejhle... ono se to líbí. Němci VANDEN PLAS jsou pro mě takovými snesitelnými „tomb raidery“ a jejich doposud poslední řadovka „Christ.0“ mi navzdory značné odvozenosti začala po pár rozpačitých posleších hodně šmakovat.

Podobně jako na předchozích řadovkách nechte očekávání přede dveřmi. Nikdo vám je neukradne, ale uvnitř téhle svatyně by vám byla málo platná. VANDEN PLAS neprodukují nic víc než opravdu pěkný, kultivovaný a atmosférický power metalový skelet obtažený instrumentálním progovým svalstvem. To vše zvýrazněné zřetelnými vlivy teatrality rockových muzikálů. Narozdíl od minulosti (snad díky divadelnímu účinkování některých členů) nabrala hudba Němců na větších emotivních obrátkách, které mi na minulých trochu sterilně působících deskách chyběly. Zejména hlas Andyho Kuntze se mi po nevýrazném rozběhu desky začal velice zamlouvat, byť technickými kvalitami nepřesahuje nadstandard žánru (kvalitní výšky, bohužel nepříliš specifický témbr). Ač s tím jistě mnozí souhlasit nebudou, jeho výkon graduje v povedené bonusové předělávce „Gethsemane“ z muzikálu „Jesus Christ Superstar“. Andy má své limity, ale pohybuje se v jejich mezích šikovně, s rozmyslem a vkusem...

Podobné limity jsou slyšet i v projevu kapely jako celku. VANDEN PLAS staví už tradičně na poměrně lineárních a přímočarých kompozicích, kde se spíše než s mnoha vrstvami pracuje s dynamickými riffy, změnami tempa a rozmáchlými popěvky, které vzdáleně připomenou mistry vícehlasu SHADOW GALLERY. Většina skladeb nepopře heavy metalové kořeny a v podstatě jednodušší stavbu, ale ono to není na škodu. Ani v nejmenším. „Christ.0“ je velice zpěvným, chytlavým a... nenapadá mě přiléhavější slovo... kultivovaným albem, velmi vyrovnaným a ne zrovna magnetizujícím na první poslechy. Ty sice odhalí pár silnějších míst – savatageovským klavírem nesenou parádu „January Sun“, jímavý baladický doják „Fireroses Dance“, kontrastivní „Silently“, která střídáním tichých popěvků a power metalového riffu asi nejvíc připomene KAMELOT – ale deska jako celek mě začínala bavit postupně. Hra na „odkud známe tohle?“ funguje v podání Němců spolehlivě, album je poslepované s vkusem a zachovává si vlastní tvář, byť ta je pouhou mozaikou cizích fragmentů. 

Za skutečně světlé stránky alba považuji klávesy Günthera Werna (ona ta občasná podobnost s KAMELOT není zcela náhodná...), kytarovou rachotu Stephana Lilla a velice citlivé zařazení čtyřicetihlavého chóru Falckého divadla v Kaiserslauternu. Naopak zvuk bych si dokázal představit i modernější a hutnější, nicméně tak se prostě progresivní metal zvučí, co nadělám. VANDEN PLAS hrají i zní přesně tak, jak žánr vyžaduje. Určitě nebudou těmi, kteří budou posouvat hranice o světelné roky dál, ale „Christ.0“ je výborně odvedená a fungující práce. Vkusná metalová epika.