NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám, že od leckteré nahrávky mě dokáže spolehlivě odradit už vzhled jejího obalu. V tomto případě jsem měl co dělat, abych se přinutil si nový výtvor německých DELIRIOUS vůbec pustit, protože artwork desky „Made For The Violent Age“ připomíná spíše výjev z krabice nějaké počítačové hry ve stylu DOOMa, než obal desky, který by mě měla zaujmout. Navíc průvodní komentář kolegy Rudiho ve znění „německý thrash jako řetěz“, se kterým mi CD předával, jen zvýraznil mé obavy z hudební tryzny, která na mě čeká.
Leč světe div se, nic takového se nestalo. DELIRIOUS, kteří za dobu své patnáctileté existence vydávají teprve třetí dlouhohrající desku patří do druhé vlny německých thrashových kapel a jsou jedněmi z předních nositelů tradic tohoto metalové žánru ve své zemi. Ačkoliv jsem od nahrávky očekával hlavně ortodoxní a vyčpělý thrash metal, dostalo se mi pouze toho prvního, protože o vyčpělosti nemůže být žádná řeč! Pravda, kapela si to hrne v hluboce zajetých hudebních kolejích a v zásadě nepřináší nic nového, což zřejmě ani není jejím cílem. Naopak snahou německých je ukázat, že pravěký thrash metal, pokud se oblékne do fešného hávu v podobě kvalitního a řízného zvuku a vyšperkuje moderními kytarovými riffy, má stále co nabídnout a dokázat, že nepatří do propadliště dějin spolu s jeho posluchači oděných v džínsových bundách s nášivkami SODOM.
Formálmě albu můžu vytknout jen minimum, tedy k pochvalám. O bezchybné produkci už zmínka byla. K tomu ještě nutno připočíst kvalitní instrumentaci, cit pro dramaturgii skladeb, kde blok klasických thrashových sekaček zpestří nějaká ta pomalejší skladba, či dokonce balada („My Friends“), rovněž cit pro kvalitní melodii, či naopak správně dávkované agresivní riffové ataky. Vzdáleně, když pominu celou plejádu žánrových klasiků, bych zvuk DELIRIOUS mohl přirovnat třebas k americkým TESTAMENT, konkrétně k jejich prozatím poslednímu albu „The Gathering“ z roku 1999. Částečně k tomu svádí i vokál Markuse, jehož výrazový rejstřík mi dost připomene právě projev Chucka Billyho.
Thrash metaloví gurmáni by DELIRIOUS mohli leccos vytknout, kopírováním svých vzorů počínaje a snad až přílišným lpěním na tradicích konče, ale faktem zůstává, že „Made For The Violent Age“ je deskou kvalitní a rozhodně s ambicí oslovit nejednoho vyznavače velice solidně provedeného ortodoxního metalu. Nic víc, nic míň, ale rozhodně ne málo.
Konzervativně pojatý thrash metal s moderním zvukem. Solidní práce a pro fanoušky žánru nepochybně zajímavá deska. Neodradí-li vás infantilní obal, zklamáni určitě nebudete.
7 / 10
Andreas Supplie
- kytara
Markus Keller
- bicí
Markus "Betty" Bednarek
- vokály
Christian "Spletty" Splettstößer
- basa
Alex Cwiertnia
- kytara
1. Intro
2. Triple Six
3. I Am The Enemy
4. Call Me God
5. Sleep In Peace
6. Idiot Nation
7. Blod Begins To Freeze
8. Hate Trader
9. My Friends
10. Down On Myself
11. The Sky Turns Red
12. Ragers Elite
13. In A Cadda Da Vida
Made For The Violent Age (2006)
Designed By Violence (2001)
Time In Progress (1998)
Thoughtlessness (EP) (1997)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Armageddon Music
Produkce: DELIRIOUS
Studio: Gernhart Studio, Siegburg & The Ragers Elite Studio, Hamm (Německo)
V pohode album, sice na prvni poslech jsem to diky dost zvlastnimu vokalu ani nedokazal brat vazne, ale pak jsem si zvykl a musim rict, ze me to bavi vic, nez lecktere album od nektere z tzv. thrashovych legend. Navic je to docela vyrovnane, neda se rict, ze by to v druhe pulce ztracelo, naopak songem Down On Myself pro me zacina mozna nejlepsi pasaz celeho alba.
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





