URGENT
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cáry špinavě tmavých vodou nasáklých mračen a z té bouřkové černoty vylétající opeřenec, žádná hrdlička, žádný barevný papoušek, jen temně zbarvený havran naznačující jedinou únikovou cestu z apokalyptické potopy, která vyhroceným smutkem a vystresovaným zoufalstvím zalévá veškeré obyvatelné prostory bájné krajiny CANAAN. Obrysy vzdalující se pevniny zahalené mlžným oparem, jež je rozerváván nelítostně skučícím větrem, kapičky vířící vzduchem jako rozsévané krůpěje stesku, nohy kloužou po mazlavém hnisu vytékajícím z malomocných ran hudební obrazotvornosti. Marné vzpínání rukou, je nemožné zhmotnit oblohu, na které se v obrovských spirálách kroužící pták snaží vystoupat až tam nahoru do prostorů, kde nebude platit pravidlo neodvratitelnosti konce, úprk bolestné nezastavitelnosti času připomíná jistotu smrtelnosti, která bere smysl veškerému lidskému snažení. Jaká to marnost. Omezenost možností svazuje pevnými pouty přízemnosti, vadnoucí křídla jako iluze o volnosti, usínání a neklidné sny o posledním spočinutí.
Italové CANAAN jsou velmi specifickým zjevem na hudební scéně, vycházejíce z temně pomalé doomové nasupenosti,obalují své křehké kompozice lehkými jakoby až zádušními melodiemi typicky melancholicky pohřebního vyznění. S jistou dávkou folklórních prvků poschovávaných pod pláštíkem až absurdní zpomalenosti nám hned v případě svého prvního alba „Blue Fire“ nabídli pohled na darkwave hudbu stavěnou bez zbytečného patosu, přesto dosahující onoho efektu mrazivě znepokojující dráždivosti, která nutí člověka jinak línou a snad i unylou hudbu pozorně vnímat a prožívat. Skladby nesoucí v sobě primární prvek vzdušné zasněnosti klopýtají krajinou těžkých depresí a vykreslují obrazy mlžných bažin, hustých trnitých křovisek i bezútěšných ledových plání. „Modrý oheň“ studí svou zamračenou hudební barvou podporovanou táhlým bědováním syntetických zvuků a v „Aranea Tedii“ i sténáním akordeonu. Jsou to plamínky chycené do sítě utkané z akustických tónů skládajících se do nitek jemné ospalosti, vzory vykreslované táhle se nesoucím vokálem, plochy plné protahovaných klávesových mlh, ale i šramoty deště a neurčité zvuky probouzející bázlivou fantazii. Přesto není hudba CANAAN jen programově depresivní záležitost, je možno ji vnímat i jako malátně odpočinkovou hudební kulisu, při které můžeme rozjímat o nesmrtelnosti chrousta, nebo prostě jen poklimbávat a zapomínat na trýzně skutečného života. Vrcholnou kompozicí alba je pro mě „Incantesimo D´Autunno“, kde z křečovitě monotónního spodku vystřeluje jasně vybrnkávaná melodie, navíc temná stěna kláves a táhlý jakoby v chrámovém prostoru rezonující vokál dává skladbě nebývalou atmosféru. „Blue Fire“ pro mě zůstalo deskou, kterou CANAAN vedení šéfem vyhraněného labelu Eibon Records prozatím nepřekonali, uvidím,co s tímto názorem udělá album „The Unsaid Words“, se kterým se skupina právě vrací na scénu.
Umdlévající havraní křídla plácavě buší do řídkého vzduchu, stažené hrdlo sotva hlesne, svištivý sípavý dech, chvějivé vibrace vysíleného tělíčka posílají zoufalý signál, že se únik z neúprosné gravitace nemůže povést. Těžká bota tíhy prošlapává roztřepená pírka, je konec, spirála se obrací do nezastavitelného pádu. Tak vysoko vystoupal, tolik síly do toho dal a stejně ho nečeká nic jiného než tvrdé spočinutí na špinavém lůžku matičky Země. Chladnoucí tělíčko leží u tvých nohou a připomíná, že i na tebe čeká neodvratné vyúčtování. Závoj prachu pokryje zorničky očí, ze kterých se ztratil veškerý lesk, vše se stane minulostí, i bolest a strach z budoucnosti a kresbu tvého života setře nekompromisní rukavice času.
Pohřební melodie a soundtrack ke kremaci... jak jinak popsat hudbu nesoucí se na temných havraních křídlech, kdy krajky smutných melodií obalují nahé tělo šouravého minimalismu.
1. The Eleventh Shadow
2. Dreamsword
3. Thin Concentric Circles
4. Aranea Tedii
5. Incantesimo D'autunno
6. Temporal Stasis
7. Noir (Your Coloured Soul)
8. Doloris Charisma
9. Moongod
10. Splendor's Bearer
11. Orien
12. The Luminous Trinity
13. Our Little Hidden Treasures
14. This Grey Enemy
Contro.Luce (2010)
The Unsaid Words (2005)
A Calling To Weakness (2002)
Brand New Babylon (2000)
Walk Into My Open Womb (1998)
Blue Fire (1996)
Datum vydání: Čtvrtek, 12. prosince 1996
Vydavatel: Eibon Records
Stopáž: 61:38
-bez slovního hodnocení-
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Je to krásne. Neexistuje iná kapela, ktorá by na jednom albume drtila thrash v štyle VOIVOD a teraz ohurovala vlastným soundtrackom k seriálu Love Boat. A ešte to aj celé dáva zmysel. Úžasné.
Pre mňa jeden z najočakávanejších albumov tohto roka. Tento nový singel je proste skvelosť. Tie flamenco prechody sú úplne fantastické.
Tahle parta je úkaz vskutku svérázný. Pocta DEATH bez kompromisů a s evidentní snahou o dobový zvuk a produkci možná trochu překvapivě funguje i potřetí. A opět je to o ranější formě daného vzoru, i když se možná čekal posun. Ale nevadí, stále to šlape.
Vlastně ani nevím proč mi doposud jejich muzika příliš nešmakovala. Novinka asi nepřináší mnoho změn, ale u mě si to pěkně sedlo. Black jako nedílná kulisa a různé rockové a folkové vlivy kolem pak dotvářejí zvláštní a neopakovatelnou náladu. I posedmé.
Po delší době šíleně nabouchaná nahrávka, u které nemám pocit samoúčelnosti. Tento zhudebněný chaos má prostě hlavu, patu i vtip a ten saxofon zde rozhodně není jen do počtu. Země původu pro mě dost problematická, ale takovouto hudbu nemůžou hrát šmejdi!
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.