Izraelská značka SALEM je skutečně léty prověřená a nutno ji považovat za zavedenou, vždyť vznikla v raném metalovém středověku (1985) a na kontě má nějakých pět řadovek, včetně svérázné výběrovky „Strings Attached“. Za těch dvacet let existence zkřížila kapela svoje cesty mimo jiné s producentem Colinem Richardsonem a těší se zřejmě docela slušnému ohlasu mezi fanoušky. Což, čestně řečeno, naprosto nechápu.

Pokud si odmyslím fakt, že autoři nadšených recenzích často zmiňují zemi původu jako nějaké kritérium kvality, zůstává mi v rukou lehce nekoherentní, old schoolově nazvučený a konzervativní death / black, který si o hmatatelných etno vlivech může nechat leda zdát divoké sny. Přesně v souladu s trendy posledních let je v některých písních cítit patrná snaha po vykopání melodických kořínků a jejich načernění rádoby-gotickými vlivy. Přesvědčiví nejsou synové Davidovi ani v jedné z poloh, instrumentálně bych je označil ledva za průměr, zpěvák je nevýrazný v drsných polohách a amatérsky nejistý v čistých linkách. Vzhledem k tomu, že album představuje sebrání největších hitů zavedené kapely, očekával bych mnohem kvalitnější vzorky a více nápadů, leč „Strings Attached“ na většině stopáže nabízí pouze očekávané riffy, okoukané texty a znovu zdůrazňuji: produkci, se kterou by mohli SALEM machrovat možná před VENOM v roce 1984. Zemitý zvuk kytar, nijaká bicí, zvuk sice čistý... Tehdy možná, ale dnes?

Hlavní devizou desky mají však rozhodně být smyčcové party, na které si SALEM povolali THE ISCQ QUARTET... Nu, očekáváte-li cosi osvětového, či aspoň lehce oslňujícího, nechte si zajít chuť. Izraelci si podobně jako mnohé metalové kapely příliš se smyčci nevědí rady a navíc jejich suché kompozice jen málokdy nabídnou šanci čtveřici muzikantů nějak skutečně vyniknout (čest výjimkám jako „Ha´ayara Bo´eret“). Výsledkem je prostě jen zpestřující doprovod, který však nedokáže příliš rozčeřit nehybnou a nevynalézavě promrzající hladinu skladeb. Podobně rozpačité je nasazení chóru, který pouze přezpěvuje nevalné melodické party. Šeď...

Je mi líto – fanouškům kapely zřejmě tuto desku možno doporučit jako dobře zaopatřené best of (provedení bookletu, bonusy, enhanced CD), pokud si však vyloženě nelibujete v jalovém black / death metalu, který sotva kdy nabídne silný muzikantský i kompoziční moment, dejte ruce do kapes a vyražte vstříc žírnějším lukám.